Naposledy

Kdyby se dala bolest vykřičet, řvala bych jako na lesy.
Kdyby se dala bolest vyplakat, napláču oceán slz.
Kdyby se dala bolest vypsat, napíšu nekonečný román …
Rok a půl jsem se s Vámi coby Boženka dělila o radosti a strasti se svými rodiči.
Přenášela jsem všechny ty veselé a mnohdy až neuvěřitelné životní příběhy až k Vám…

…dnes si Ty příběhy pročítám, křičím, pláču a píšu …..

…vypisuji tu šílenou bolest …dnes se s Vámi dělím o svůj smutek….

Měla jsem tátu co mě měl rád, měla jsem tátu co by za mě život dal.
Měla jsem tátu co se za mě rval , měla jsem tátu co mě vždy včas varoval.
Měla jsem tátu co se za mě bál, měla jsem tátu co se mi svěřoval.
Měla jsem tátu za vzor a ideál, měla jsem tátu co dechem mě hřál.
Měla jsem tátu co mé štěstí si přál, měla jsem tátu, který mě miloval.

Proboha… táto…cos mi to udělal…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo strůjci. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

0 komentářů u Naposledy

  1. catana napsal:

    Pokud jsem ten text pochopil språvně, musí to být ťílený pocit a přijmi mou opravdu upřímnou soustrast. Jsou v Şivotě situace, s nimiŞ se vyrovnåvå těŞko.

  2. BoĹženka napsal:

    Děkuji

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *