Nad Rysy sa blýská

… Božka, mi se stýská !

Holčenko našel jsem na poslední stránce svého tatranského deníčku zřejmě toužebný výkřik do tmy datovaný kamsi k 29.9.2006 Posílám Ti ho tedy chronologicky zařazen pro úplné vykreslení mých pocitů a zážítků 🙂

Nad Rysy sa blýská,
Božka, mi se stýská !

Já si lozím pod Rysama,
kdes Ty asi, tak moc sama ?

Já si fotím krásy hor,
Tys domova matador.

Já každým krokem lezu výš a výš,
však myšlenkami jsem Ti stále blíž.

Já strachuji se, jak to doma zvládáš,
Ty zatím píšeš články, soutěže pořádáš.

Já kameny Tvé lásky v krosně všude nosím,
Kolena má trpí! Příště jedeš se mnou, prosím.

Já daleko v horách dny náročné počítám,
již se vidím, jak v Tvé náruči doma spočívám.

Božeko, přiště jedeš všade se mnou, o tom žádná!
Upřímně: Samota, stýskání, je to zkušenost kladná?

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *