My Vás nepotřebujeme

aneb život se s nikým nemazlí . . .

Stavět začali na jaře a stavěli naveliko.
V naší ulici, kde si nejnovější dům poctivě ukrajoval již z třetího křížku celkem velká událost.
Tatrovky s materiálem, míchačky s betonem, vysokozdvižné jeřáby a všudy přítomní dělníci ze stavby se stali na půl roku věrnými společníky starousedlíků a různým způsobem jim ztrpčovali život, ať hlukem, dopravním omezením, či jen špinavou silnicí, kterou po sobě zanechávali.
Noví nájemníci, ale nic neviděli a po pravdě ze svého terénního auta s kouřovými skly ani nemohli, jen hrdě projížděli po týden, co týden starousedlíky vyčištěné silnici.
Zkrátka a dobře ani nezdravili . . .

Po nastěhování se koloběh dění v naší ulici opět vrátil k normálu, sice nás staré, noví stále přehlíželi, ale aspoň byl klid.
Pak přišly Vánoce, čas zdobení a osvětlování domů, všude to jemně blikalo a svítilo, tedy skoro všude.
Ti noví spustili vánoční zář při které jste si museli stínit oči a která hravě strčila do kapsy veřejné osvětlení.

Jednoho dne z rána přijely s velkým rámusem tři hasičská auta.
Od rozžhaveného transformátoru, který napájel zář vzplála psí bouda zateplená senem a od ní dřevěné obložení baráku.
Neshořelo toho moc, ale to, co neshořelo prolili hasiči vodou, zbytek bednění odlámali a naházeli na zakrytý bazén, který tím zničili . . .

Pochytali jsme psi, uvařili čaj a když bylo po všem zašli jsme se zeptat zdali a s čím potřebují pomoc . . .

Dnes už pozdraví a dokonce jako první . . .

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo trable. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *