Mobilizace

aneb Bořek vyhrál bitvu, ale válka ještě neskončila…

Sobota ráno, pár minut před sedmou hodinou. Ležím v posteli, pomaličku se probouzím a Bořek ještě spokojeně oddychuje. Sahám s obavami na noční stolek pro zrcátko. Á, dnešní den bude převládat krvavě červená až fialová barva. Podlitina od vysavače na mém oku se tedy začíná pěkně vybarvovat. Opravdu nádhera. Počkám tak dva, tři týdny a budu konečně moct zase mezi lidi beze strachu ze sociálních úřadů. Ještě v posteli si na to opatrně a potichu nanáším léčivou mastí s výtažkem aloe, když v tom se mi v zrcátku něco zablýsklo.

No super! Zaschlé vajíčko ve vlasech a tady další kousek. No to je snad zlý sen tohle to a já si myslela, že jsem všechny skořápky od mikrovlnné nehody vyčesala. Znechuceně drobím vajca do peřin a přemýšlím, jak jen to tomu zmetkovi vrátit. Poslední dobou nějak nedělá vylomeniny, tak to mu budu muset trochu pomoc.
Nervózně těkám pohledem po pokoji a usilovně přemýšlím, když tu náhle… Na stropě tři mazance i se zaschlými komáry.
Mám to!

Okamžitě jsem zlomyslně píchla Bořkovi ukazováček pod žebro a sladce pronesla do právě otevřeného oka:-
„Broučku, spinkáš?“
Odpovědí mi bylo zavrčení a pohotové potáhnutí utíkající sliny.
„Už nééé.“ zazíval.
„Broučku, jdeš dneska večer na pivo?“
Tedy ne, že by mě jeho odpověď nějak zajímala, na plánu nic měnit neměla, ale je to jediná věc, na kterou dokáže v sedm ráno zareagovat takřka okamžitě.
„Nejdu dneska nikam, ale to už jsme se ti přeci chlubil.“
Jako bych to neříkala: Opička odpověděla obratem.
„Tak to je super, to se mi docela hodí. To se hnedky pustíme do toho malování!“ udeřila jsem nemilosrdně větou, po které se definitivně probral a začal se vystrašeně i otáčet, ale jakmile pohlédl na můj maskující make-up, upadl okamžitě hrůzou zpátky do bezvědomí.
„No nedělej, nedělej a koukej se hrabat z brlohu, kdyby jsi místo poslouchání stupidní přednášky o mikrovlnkách skočil a s nasazením vlastního života mě to vajco nedovolil ohřát, nemusel jsi dneska šaškovat po baráku se štětkou v ruce. Ona ti práce navíc neuškodí, aspoň tě přejdou roupy roztrubovat každé mé domácí klopýtnutí.“

Jak jsem řekla tak se stalo. Je sobota. Pár minut po 17. hodině. Bořek stále ještě šaškuje po baráku. Ovšem nikoli se štětkou, ale od útlého rána pouze s kýblem a hadrem.
Možná se ptáte proč?

Ono je to vlastně logické, to máte tak…
Když vám někdo říká, že vajco se v mikrovlnce neohřívá a vy neposlechnete, melete si svou a potom vám naprosto překvapivě exploduje doslova pod rypákem, tak to se pak musí vymalovat.
A když zase vy někomu říkáte a to opakovaně a stejně důrazně, aby si nebral plný kbelík barvy s sebou na žebřík a on vás neposlechne stejně tak a pak s sebou zcela překvapeně šlehne ze žebříku i s tím plným kýblem, tak to se pak musí zase vytírat.

Jak se to jen říká…
Chytrému napověz, hloupého trkni…
Tož, to bych si minimálně pro dnešní den dovolila trochu poupravit:
Chytrého jedenkrát varuj, hloupého pak s chutí šikovně strkni.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *