Mluvte nahlas!

aneb Jak se pozná, že něčeho bylo moc?

Čas od času se z Bořka, z tvora pečlivě vybírající slova při hovorech s Boženkou a to všechno ve snaze o záchranu vlastního klidného života, stane absolutní sebevrah a vytasí se s něčím, co ho samotného překvapí, zaskočí, možná i pobaví, ale co mu vždycky připraví dny plné nedorozumění, vyčítání, vaření na dvě směny, praní a žehlení… no zkrátka dny neklidné.

A jak k tomu dochází? Inu, nevinně a jednoduše. Třeba i následovně.

„Ty poslouchej, s kdejakým čoklem si povídáš raději, než se mnou.“ obořila se Boženka na Bořka po té, co se moc dlouho ňuhňal se sousedovým psem.
„Vždyť to je jasné, ten čokl mě má rád a to pořád.“ řekl do hry zabraný Bořek neuváženě.
„A jak jako, že tě má rád a to pořád! To jako víc než já?“

Bořek zahnaný do úzkých se na chvilku zamyslel, jak je tuze rád, že má inteligentní ženu, a proto se bez meškání pustil do zodpovězení otázky. Ovšem celý okouzlený z pohledu na svou milovanou si ani nevšiml, že myšlenky mu předběhly řeč a on tak udělal chybu, o které se nikdy ani nedozvěděl.

Větu: „To máš, jako v tom vtipu.“ neřekl vůbec nahlas, jak se domníval, ale to si neuvědomil a tak mu nic nebránilo ve veselém pokračování dál:
„Kdybych tebe a tady toho psa zavřel na hodinu do kufru od auta, hádej, kdo z vás dvou, až vás pustím, bude mít větší radost, že mě vidí?“

A tak si Bořek posledních pár dnů užívá vyčítavých pohledů, vaření, praní a žehlení a u toho přemýšlí, kam Boženka založila svůj úžasný smysl pro humor.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *