Měl ho jak prase

Patrně vypustí duši…

Spolu s prvním podzimním dnem zaklepal na můj krk moribundus a abych mu nepodlehl, je nutné, co nejdříve utéci z práce, zachumlat se do peřin, nachystat si několik babských receptů, i když, vzhledem k množství slivovice se tady jedná spíše o recepty dědkovské a k tomu všemu nasadit i svou tajnou zbraň.Můj čajový hrnek.
Na první pohled se jedná o obyčejný hrnek s nadstandardním objemem kolem jednoho litru. Ruční práce nevýrazného zdobení, s tenkými baňatými stěnami, za které byste hrnek po zalití vroucí vodou poponesli jen stěží, a proto titěrné ouško působí poněkud neprakticky a ono skutečně nepraktické je, ale možná, že právě pro tento malý nedostatek je to můj nejoblíbenější hrnek.

Na druhý pohled už ovšem zaplesá oko nejednoho čajového fandy, neboť po dopití si hrnek nemyju, jen opláchnu a za ty roky se na něm usadila taková vrstva směsice neléčivého čaje, že pro ledový čaj mi stačí naplnit hrnek studenou vodou a chuť a div ne, že i kostky ledu, si už dodá zcela sám.

Dnes jsem tedy z práce odcházel lehce nachlazený, ale přesto naprosto s osudem smířený. Věděl, jsem že přijdu domů. Otevřu skříň. Vyndám svůj hrnek. Připravím si čaj a o víc se nemusím starat…

…respektive nemusel bych, nebýt Boženky.

Takhle teď doma s otevřenou hubou dlouze koukám na vypíglovaný hrnek a z nekonečné dálky poslouchám milovanou Boženku:

„Ten hrnek jsem ti umyla, měls ho jak prase!“

A tak to vypadá, že letos na podzim patrně vypustím duši.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *