Mám doma zvíře

Živočišný krásný zvíře…

O tom, že s chutí zbaštím připálenou polévku a poté i vodu nalitou do hrnce na odmočení nemůže být pochyb. Ono totiž zkuste říci doma ženě, která Vám, většinou snad i s láskou uvaří, že to jídlo není k snědku a uvidíte sami, co se stane…Ty citlivější se rozpláčou, další zamrzí, jiná třeba naštve a Boženka mi zabí.


V tom lepším případě jen verbálně.
Proto se mi nikdo nemůže divit, když s chutí a s úsměvem sním vše, co přede mě Boženka postaví, či co se kolem ní, byť jen na chvíli, mihlo při přípravě. Je to rozhodně životu bezpečnější, než ohrnovat nos.

Ale i já mám své meze.
Boženkou sice posunuté až za hranice lidských možností, ale mám je taky!

„Budeš se semnou dívat na růžovku?“
„To víš, že budu.“
Růžovku mám rád.
Boženka totiž přestane vnímat celý svět a já můžu nerušeně hodinu a dvacet minut klimbat a to včetně reklam, neboť ty vyplní chrastěním pytlíků, které se mi většinou v mém snění přemění v šumění moře a já si vždy krásně odpočinu a spokojení jsme oba.

Tentokráte ale bylo všechno trošku jinak…

Tentokráte mi Boženka se slovy „Ty, Bořane, ochutnej! Jsou výborný!“ cpala hned po skončení dalšího dílu kousek jejího nového seriálového mlsání do pusy.
První chuť, která mě doslova praštila do jazyka, byla slanost, následovalo ohmatání jazykem, který okamžitě vystavil červenou s příkazem nepolykat, nekousat, neboť nové mlsání bylo kriticky hrubé a na omak nestravitelné.

„Co to pliveš?!“ ptala se mě výhružně Boženka.
Beze slov a s výrazem, jako bych právě oblízl psí kulky, jsem rozsvítil a koukám na pytlík, který mi potvrdil tušené:
„Vždyť to je pro psa, co mi to cpeš do pusy?“ zeptal jsem se snad více dezorientovaně, než naštvaně, ale i tak mě Boženka svou odpovědí totálně odzbrojila:
„Jééé, no jo, vono je to pro psa… a já toho sežrala skoro celej fusak. A dobrý to bylo, jsem ti nechtěla ani nechat!“

Na náš zítřejší nákupní seznam přibyla nová položka:
„Granule pro psa (ty s yorksheerem na obalu, co mi chutnaj)“

A otázka závěrem zní:
Líbat, či nelíbat to moje zvíře?

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *