Líný tenis není LÍNÝ

… aneb jak jsem zase na špek skočil 🙂

Boženko, Boženko,
byl jsem podveden, napálen a trpím teď jak pes. No ale hezky pěkně popořádku…

Spolupracovníci z mé minulé práce mě pozvali na turnaj v líném tenise a já jako přirozeně talentovaný lenoch jsem samozřejmě kývl a pasoval jsem se do role favorita – lenoch jsem opravdu ukázkový. No, co Ti budu povídat, viděl jsem zatím hlavně společenskou akci, kde bych samozřejmě, coby společenský tvor neměl chybět, však mě znáš…
Jedinou nepříjemností (jak se mi z počátku zdálo) bylo časné vstávání a to v sobotu. Boženko, už o deváté hodině jsem se na místě šatil do sportovního, spíše ležérního převlečení a chystal se na plac předvést své lenošivé polohy…
Všechno bylo jinak… Na place byly dvě obrovitánská hřiště a já než se rozkoukal držel jsem v ruce raketu a stál proti prvnímu soupeři, který se tvářil všemožně jen ne lenošivě. Už rozpinkávání ukázalo, že to nebude sranda. Zápas začal dříve než jsem stihl vymyslet nějaký důstojný únikový plán:
0:1 Bořku mysli, přeci nebudeš sportovat!!!
0:2 No… Tohle by možná šlo. Počkám si na vhodnou příležitost
0:3 Bořku, teď je ta pravá chvíle!
Jau! Vyvrkl jsem si kotník!!!

Boženko, nevím jistě zdali je tohle zranění důstojný únikový plán, ale vyšlo to…

Vyšlo?

No nevyšlo, dostal jsem od soupeře čas na rozchození s tím, že si mě vychutná až pak… A jak řekl tak i učinil.
Turnajem jsem se doslova protrpěl až dokonce.
To pravé lenošení na mě totiž čekalo až doma…

Copak jsi říkala Boženko? Že si nemám pro ty noviny chodit, když mám vyvrknutý kotník?
No dobře, poslechnu Tě…
A vezmi mi rovnou i to pivo…
A zapni televizi…
Au, au, to je bolest, věříš..?

Trochu přehánějící a přes hubu brzo dostanoucí Bořek, z kanape z Plzně 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *