Lásku hory vrátily

aneb Bořan se vrací! Ale všechno pěkně po pořádku . . .

Boženko,
připravil jsem si pro Tebe deníček o mém putování, a protože koncentrace zážitků byla tááák vysoká a integrita paměti po nesčetných ověřování kvality tekutin s sebou vezených tááák nejistá vedl jsem si deníček už cestou, proto prosím omluv některé nečitelné zápisky způsobené třasem ze silného zážitku, či prostě třasem z jíného důvodu . . .
Holčenko, bez komentářů prosím !

Den První
Rychlá kontrola Tebou vybraných, doporučených a z většiny i Tebou zabalených věci, krosna na záda, letmé políbení a už sedím ve vlaku do Prahy – vedle mě Bery, naprotí Míňa – úsměv od ucha k uchu, každý si držíme svého plecha a očekávání by se dalo i krájet.

Konečně to vyšlo a po červnovém krachu termínu jedeme do Tater, do Vysokých Tater!

Přesun mezi vlaky v Praze a skoro pozdní nástup snad netřeba zmiňovat. Vše způsobené frontou v sámošce, kde jsme kupovali… hmmm… potraviny.
S cinkajícími igelitkami jsme nakonec našli i správný vágon a s Míňovými slovy
„Budeme spát v tom nejlepším, co české dráhy mají !“
jsme nastoupili a vlezli do nejmenšího kupé na světě.
Metr a půl čtvereční podlahy, tři lůžka nad sebou, umyvadlo, skleničky, klimatizovaná místnost a tím pádem i okno, co nejde otevřít.

„Kde budeme kouřit?“ padl skoro synchronní dotaz.

Okolnosti nás ale donutily priority trochu zpřeházet a kouření nezůstalo na místě prvním…

1) Sklopit prostřední lůžko, protože jinak pojedeme celou cestu na stojáka.
2) Otevřít si pivo, protože jinak nám cesta ani ubíhat nebude.
3) Udiveně se podívat na Beryho, protože otvíral na cestu flašu pálenky.

Kouřilo se nakonec na chodbě, pilo se v kupé, karty se hráli rovněž tam a bůh ví jak to všechno skončilo. V deníčku jsem to ráno Boženko rozhodně nenašel…

Celní kontrola proběhla bez našeho procitnutí, jen na zemi spící Míňa říkal, že si pamatuje větu:
„Pánko, nechte to býť.“
ale kdo ví, jak to bylo.
Z výše uvedeného je patrné, že se nám prostřední lůžko již nikdy více nepodařilo vrátit do původní polohy a Míňa si vytáhl černého Petra a spal na zemi.

Boženko, dle poslední sms určené Tobě kolem jedné hodiny noční a první fotky kolem páté hodiny ranní, kdy nás vlak vyhodil do tmy na perón usuzuji, že jsme toho moc nenaspali …
O druhém dni Ti napíšu zase až zítra, musím totiž ještě rozluštit podivné zápisky z prvních hodin druhého dne 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *