Kriminalita – SLEDOVÁNÍ

A když je Bořek hodný dostatečně dlouho, dostane i vycházky, aby nemusel potupně utíkat…

„Boženko, Boženko, já musím…“ začal jsem hovor překotně už ve dveřích a zhluboka se po tom všem běhu nadechl „…musím jet domu na víkend a hned a zítra si beru dovču.“ všechno jsem to ze sebe vychrlil dřív, než jsem stihl ztratit odvahu pod přísným pohledem.
„A to jako proč?“ prořízla mé funění Boženčina strohá otázka.
„…no protože chcí a protože se jde na pívo a protože já už musím, aspoň na chvilenku, malou, víkendovou, všicí kluci tam budou…“ pronesl jsem úpěnlivě až skoro plačky.
„Jestli v tom není žádná baba, tak jeď. Věřím Ti!“


Konečně Ústí.
Po dlouhé cestě ze všeho první do sprchy, vymydlit, navonět oholit a hurá k holiči. Přeci jenom jdu na pivo, ale co kdyby, jeden nikdy neví a fešák musí být vždy. Božence jsem slíbil, že v tom baba není a taky nebyla a nebude, ale líbit se jim musím pořád, o tom žádná!

Po nepatrném čekání jsem na řadě, vcházím, usedám a říkám to, co už od čtrnácti let:
„Tož po stranách do ztracena, ne moc, abych mohl domů a nahoře zkrátit a prostříhat.“
Tedy říkám skoro to samé, neboť slovem „tož“ mě nakazila až Boženka a to se mi stalo okamžitě osudným.
„Vy ste z Hané?“ zeptala se mě překvapeně holička.
„Nejsem, jen jsem se tam zamiloval.“ povídám rozverně.
„Tož za mnou dnes akorát přijela rodina z Náměště, my už si vás pohlédáme,abyste nám na Hané zóstal! Máte radost, žé?“

Radost jsem měl,konečně jsem pochopil Božčin klid při mém odjezdu, ona za mnou poslala celý batalión špehů..

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *