Kecá, kecá a kecá !!!

Ani na chvilku tu hubu prostě nezavře . . . . .

Otočení klíčku a start. Motor pod kapotou se vesele rozezpíval. Vyjíždíme. Hned po zařazení dvojky Bořek spouští.
Do detailu popisuje ranní cestu do práce, příchod do práce. V rychlosti mě seznamuje s pracovním programem přičemž pozorně sleduje provoz na silnici. Právě míjíme nějakou budovu, nevím přesně ani jakou, z přívalu informací se mi seká harddisk, ale zřejmě se k ní váže nějaká historka,protože Bořek jí ze sebe sype jedním dechem.
Pochopila jsem , že to asi bude historka humorná, protože vykládání prokládá srdečným smíchem.Prudké zabrždění.Řidič před námi začal nečekaně zpomalovat. Bořek okamžitě mění téma.
Na programu je zevrubný popis řidičského umění majitele vozu před námi.
S opět nabírající rychlostí se mi dostává výkladu o krásně zasluněné krajině a všech památkách kolem, kam jen oko dohlédne. Tohle místo je se signálem, a tohle je zase bez signálu.To jsem poznala ztichlo rádio.

Přes dvě plné čáry nás předjíždí nějaký kaskadér.Jeho čin nezůstal bez povšimnutí. Bořek to patřičně okomentoval a aby řeč nestála přidal ještě pár peprných případů o kuriózních dopravních nehodách s přesným popisem místa činu.

A najednou ticho….
Koukla jsem na něj,napadlo mě jestli ho třeba neranilo. Naše pohledy se střetly.
„Božka, nestalo se Ti něco?“
S nádechem se chystám odpovědět….
„Jsi nějak potichu!“
Nestalo se mně nic,ale obávám se, že Bořkovi se brzy něco stane. Jestli mě někdy aspoň na chvilku nepustí ke slovu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Bořkovi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *