Když něco nevíš, zeptej se!

Slýchával jsem často od svých rodičů, ale i tak jsem si raději odpovědi na své otázky nacházel raději v knížkách.

A opět jsem si po letech ověřil, že to je z hlediska společenského kreditu bezpečnější variantou pro život.Všetečné dětské otázky směřovaly na hlavu rodičů v hojném počtu a oni trpělivě odpovídali, ale i jejich trpělivost měla své hranice a jednoho dne mě za stálého nabádání k tomu, abych se jich nebál zeptat na cokoliv, začali i přes tuto radu směřovat ke knihám.
Píše se tam prý všechno a odpověď najdu skoro na jakoukoliv otázku.
Postupem času jsem své odpovědi hledal již jen tam, protože na jejich udivené obličeje při kladení triviálních otázek, které měly být pokryty odpověďmi ze základní školní docházky, jsem už nebyl zvědavý. Zvlášť, když ten údiv doplnili ještě protivně zvídavou otázkou:
„Co prosím tě v té škole děláš?“

Už mi to zůstalo, než se na něco zeptám, pečlivě prohledám veškeré zdroje a i za cenu toho, že to zabere víc času, a když už se na něco zeptám, je to většinou vysoce odborná otázka…
A nebo taky absolutní blbost, protože právě odpovědi na ty triviální otázky mi dělají problémy největší.

A jsme u toho…
To si tak sedím s kamarády a poslouchám jejich příběhy z práce, z domova, zkrátka ze života a mezi jinými i jeden o kolegovi z práce, tedy patolízalovi, který, když má přijet šéf se může přetrhnout, aby vypadal jak ze žurnálu a jeho pracovní výkony v jeho vyprávění náhle rostou a nabývají na důležitosti a kvalitě.
„Maže si vlasy indulonou.“ zaznělo v tom vyprávění a pro mě na další dlouhé minuty přestalo okolí zajímat.

Příběh za příběhem, historka za historkou a já stále přemítal nad novou kosmetickou řadou pro péči o vlasy firmy Indulona, kterou si pamatuji z dětství, ale nikdy jsem neslyšel, že by se měla mazat právě na ty vlasy.

Snad pro větší lesk?
Nebo zabraňuje jejich vypadávání?
Mírní výskyt lupů?

Po pro mě nekonečně dlouhých minutách přemítání a bádání nad významem té činnosti jsem to v zájmu zachování mého zdravého rozumu nevydržel a úlevně se zeptal:
„Hele a jak mu ta indulona ve vlasech pomáhá?“

Opět po nekonečně dlouhých minutách, tentokráte však smíchu mých kamarádů se mi dostalo po všem tom přemítání vysvětlení:
Indulona je na vlezprdelkování nejlepší, náramně prý klouže a dotyčný pak netlačí…

Zkrátka a dobře, až budete v budoucnu pokládat jakoukoliv otázku, dobře si ji rozmyslete, myslím to s Vámi dobře!

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo trable. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

0 komentářů u Když něco nevíš, zeptej se!

  1. catana napsal:

    Naprosto vĂ˝stiĹžnĂŠ… mĂĄm zcela identickĂ˝ přístup a kdyĹž se opravdu nĂĄhodnÄ› zeptĂĄm, nezřídka to konÄ«Ă­ vĂ˝buchem smĂ­chu nebo udivenĂ­, kaĹždopĂĄdnÄ› to ale nevyĹ™eĹĄĂ­ problĂŠm s otĂĄzkou, kterĂĄ vzhledem k zĂĄchvatu ne vĹždy bude zodpovÄ›zena ;o)

  2. Bořek napsal:

    JĂĄ mÄ›l tentorkĂĄt jenom kliku, jinak souhlasĂ­m, Ĺže pĹ™es ten smĂ­ch a padĂĄnĂ­ kamarĂĄdĹŻ ze ĹžidlĂ­ se pak na odpověĮ uĹž nedostane a jĂĄ pak bloumĂĄm ulicemi, jako tÄ›lo bez duĹĄe, za to s broukem v hlavÄ› 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *