Kapitální békovina

Nechci slevu zadarmo, aneb není protekce, jako protekce.

Sobotní ráno kdesi v severních Čechách by nebyla taková hrůza, kdybychom k tomu nebyli očekáváni k obědu až v samém srdci Moravy. Navíc se některým z nás ( nebudeme Bořka jmenovat) nepodařilo vstát hned napoprvé, takže hodinka zpoždění sem, hodinka tam, nehraje žádnou roli. Začínám být trošku nervózní…

Máme před sebou bez mála 400 kilometrů, na dnešek hlásí 20 stupňů celsia ve stínu a Bořek má na černém autě zimní gumy. Navíc je deset hodin a já jsem se v tuhle dobu viděla už někde na obchvatu Prahy.
A do těch všech lapálií mi snídající Bořek v klídku a suše mezi žvýkáním oznamuje:
„Zajedu to na otočku přezout.“

Podlomily se mi kolena, tedy vlastně ráfky na vozíku.
„No ty ses zbláznil! Teď pojedeš přezouvat kola?“ zeptala jsem se s notnou dávkou hysterie.
„Uklidni se, mám tam snad nějakou protekci, budu zpět dřív, než se vypravíš!“
Chudák si asi ani nevšiml, že já už jsem nejméně dvě hodiny vypravená a odjel.
A já čekala.

Můj milovaný a pravděpodobně brzy minulý současný partner, poodjel do autosalonu, kde býval zaměstnancem. Navíc, coby rodinný příslušník současného spolumajitele, tam opravdu protekci měl.
Vrátil se za pouhé tři hodiny a jen, co vlezl do dveří mu zazvonil telefon. Mechanik u něj v autě prý zapomněl klíče od jiného auta, takže musí zpátky.
Zpátky v dopravní špičce přes celé město.

Jsou tři hodiny odpoledne a já honím lelky pořád ještě kdesi v severních Čechách.

Dneska určitě na Moravě nepoobědváme. Obávám se, že ani nepovečeříme.
Tak já jdu vytáhnout pizzu z mrazáku a zavolám domů, že jsme měli dneska generální zkoušku k odjezdu a zítra to zkusíme naostro.

A pro jistotu natáhnu budíka na pět.
To kdyby náhodou Bořka napadla zase nějaká ta kapitální békovina…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *