Kapitální békovina !

Emoce nakonec prozradí každého . . .

To k nám takhle přišli po náročném nakupování maminka a tatínek Boženky, posadili se, letmo pozdravili a hned se vyptávali na copak se to díváme. Piráti z Karibiku je definitivně usadili do křesel a po více než dvou hodinách plných smíchu padla první slova:
„Mám tam ještě dvojku.“
„Může být!“ Odpověděli oba pohotově.Další dvě a půl hodiny bylo o zábavu postaráno, ale ani to nezabránilo po skončení tomu, aby tatínek s kroucením hlavy prohlásil:
„To byla zase kapitální békovina!“
Maminka se naklonila k Božence a na vysvětlenou ji pošeptala:
„Bylo to dobrý a táťovi se to taky líbilo, však víš jaký je.“

Boženčin tatínek je totiž po většinu času vážený pán a tak své city krotí a nosí je kdesi hluboko v sobě. O to však intenzivnější jsou, když už na povrch dorazí.
Tuhle jsme jeli autem do Prahy a řídil tatínek. S Boženkou jsme hráli pro ukrácení cesty hry jako malé děti. Například, kdo dřív stihne přečíst eSPéZetky protijedoucích vozidel – na dálnici je to opravdu fuška, ale hlavně Prařečí – to musíte použít v každé větě právě jednu předponu pra- před libovolným slovem, výjimkou ovšem je, pokud některé slovo pra již obsahuje, jako třeba pravěk, prach, pravda…
Tatínek o hře prohlásil, že to je kapitální békovina a doplnil to otázkou kolikpak nám je vlastně let. Umlčet nás se mu ale podařilo až těsně před cílem:

Rozzářila se mu očiska, pusa protáhla v široký úsměv a s radostí v hlase vítězoslavně zakřičel:
„Hele, Praha !“

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo strůjci. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *