Jsem dobrý v posteli

… a nejen tam!

Ačkoliv je i přestupný únor nejkratším měsícem v roce, táhne se mi, jako pochod Praha Prčice a unavuje zrovna tak. Celý tenhle poslední zimní měsíc vcelku promžourám, prozívám a neustále se sebe samotného lekám při pohledu do zrcadla, kruhy pod očima jsou totiž opravdu NĚCO, snad i cvičit by se na nich dalo.

Trošek pozitivního však přeci jen tento měsíc má…Dokážu usnout prakticky v jakékoliv poloze a v jakékoliv denní, či noční době.
Spím u snídaně na židli, usínám uprostřed hovoru, zalomím to na chvilenku i v autě před tím, než vystoupím a přistihl jsem se snít i za chůze. O tom, že usnu před televizí, se zmiňovat snad nemusím, to je asi jasné.

Ovšem hlavním a nejpohodlnějším místem, kde usínám, je ale samozřejmě postel a v té se právě ta pozitivní energie druhého měsíce projevuje nejvíce a nejčastěji, ale abyste si nemysleli, podobně libé pocity zažívám i na jiných místech, kde se mi zrovna podaří zakousnout se do snu.
Všechno to má zhruba následující průběh.

Z koupelny do postele odcházím, jako první a po polibku Boženky na dobrou noc na mě obvykle svůdně zamrká a tiše zastřeným hlasem zašeptá:
„Počkej na mě…“

A já lehnu a v tu ránu spím!
Ze snu mě pak vždy vytáhne ta krásná věta, která potěší každého chlapa:

„No ty jseš dobrej!“

Víc vědět nepotřebuji a to následné remcání, které přichází, se mi ztrácí kdesi v ješitných snech plných obdivu a něhy, vždyť přece:

„Jsem dobrej!“ a to v posteli a nejen tam.

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *