Jízda se Schelingrem

I dneska můžete objevit Ameriku, když nejste dost znalí 🙂Půlrok utekl jako voda a já byl rázem na řadě s odvozem tety do Němec, která si vyřídí administrativu a hurá zpátky domů, to všechno s jednodenní pauzou na nákupy, aby si jak doprovázející mamka, tak vezená teta přišly na své.
Zkrátka a dobře na akcích tohoto typu si musím násilně hledat pozitiva, abych vše přežil v klidu a pohodě, jak se na předvánoční čas sluší.
Jasně jsem tedy našel jízdu s novým autem rodičů, páč své jsem měl nemocné, navíc poprvé pojedu s navigací, tudíž by mělo odpadnout věčné bloudění před Frankfurtem a taky si vezu s sebou české pivo, na které jsem minule zapomněl . . .

Všechna pozitiva vzala za své, když se mi ty dva poklady moje posadily do auta a spustily, neslyšel jsem ani vlastních myšlenek. Z nouze jsem tedy pustil rádio o trochu víc nahlas a výsledek ?
Německá tvrdá mluva mi narušila pohodu snad ještě o chlup víc!
Zoufale jsem zkusil, copak rodiče poslouchají na CD, od country, které moc nemůžu, přes francouzské šansony, které naopak můžu moc, jen v jedoucím autě jsou slyšet pouze protivné sykavky – z toho tedy taky nebylo nic až po dechovku, u které jsem málem vystoupil za jízdy . . .

Pak to přišlo!
Výběr Jiřího Schlelingera od kterého jsem znal pořádně jen dvě písně a zbytek mi anonymně splýval.

Nic jiného než jeho zpěv jsem neslyšel a myšlenkami stále k Božence blíž a blíž utíkal, protože některé písně snad byly napsané přímo pro nás. V písních, které nazpíval jsou zachycené veškeré naše typické chvilky . . .

To máme stýskavou chvilku:
„Kdo z vás ji znáte pravdu přiznáte nad ni není, nad ni není.
Láskou se soužím, bezduchý ploužím, myslím na ni, myslím na ni.“

Dále pak hádavou chvilku:
„Až odejdu docela, snad se ťukneš do čela,
jako já ťukám si do čela a říkám si,
tak ať, tak ať, tak ať, tak ať, tak ať, tak ať.“

Až po ty hodně hlasité chvilky:
„Neházej, lásky vílo, po mě nádobí
ať tvé něžné dílo nenapodobím,
tuším, žes trochu výbojná a já zas umím klít,
to snad stačí k tomu, abychom šťastni mohli být.“

Cesta utekla jako nic a já si i večer u toho píva notoval a jen se culil a těšil se na cestu zpátky . . .

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *