Ježíšku, panáčku

…cos mi to pro pána krále udělal!

Konečně jsem se probrala ze štědrovečerního šoku a po dlouhém rozjímání jsem se rozhodla sdělit své dojmy široké veřejnosti.


Přiznávám. Letos jsem Ježíškovi žádný dopis nepsala.
Jak se ukázalo později, byla to obrovská blbost.
Spoléhat se na jeho inteligenci a na to, že už mě za ta léta dokonale zná a ví, co by se mi asi tak nejvíce hodilo, byla blbost ještě větší.
Pro všechny uvedené okolnosti jsem nakonec stanula na štědrý den pod stromkem s hubou otevřenou, jako Somálec před Tescem.
Nechápala jsem nic! Co mi to pro pána krále přinesl?
Polohovací postel? Bezvadná věc. Stisknutím tlačítka sedím záhy ležím a hned na to opět sedím a ležím a skoro sedím a skoro ležím…
Co to tam mám dál?
Elektrický vozík. Panečku! Extra výkonná baterie a ono to i samo jezdí!
No já jsem ale musela být hodná. To si snad ani nezasloužím.
Kdepak rušili domov důchodců Ježíšku, kamaráde můj pozorný?
A kde mám třeba nějakou čtivou knížku, slušivé pyžamko, nebo aspoň tu tolik očekávanou hračkůůů?
Aůůůů…

No nic. Budu si muset pořádně zamyslet, co si budu příští rok přát. Určitě nesmím zapomenout napsat dopis. Nejlépe doporučený do vlastních rukou.
Nedokážu si totiž představit, jaké překvapení na mě čekají v letech příštích, když už teď, ve svých krásných pětatřiceti letech, mám nádhernou seniorskou výbavu.

Aby mi tak ten hajzl bez fantazie příště nepřinesl rovnou nějaký dřevěný futrál a věnec s nápisem…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *