Dokážu se čelem postavit komukoliv a čemukoliv a hrdě pak odejít z česntého boje, ať už dopadne jakkoliv, ale na partyzánský odboj, který mi předvádíš Ty Boženko, tak na ten já rozhodně nemám. Přiznávám porážku a marně hledám jak si Tě usmířit, jak si Tě udobřit, jak už to všechno proboha ukončit!
Já už totiž moc dobře vím, že Ty jsi z nás dvou ta lepčejší...
Boženko, já už (se) nechci...
...ráno probudit a vlézt vyhřátýma nohama do ledovou vodou zalitých pantoflí.
...při kontrole měkkosti chleba v chlebníku nahmatat nejdříve nastrčený krajíc potřený máslem.
...zjistit, že toaletní papír není nikde v dosahu WC tak jak tomu obyčejně bývá.
...koupat v bazénu oblečený i s mobilem.
...jezdit na zkoušky o pár hodin, či o celý den dříve i když si pečlivě, ale marně kontroluji můj vlastní, ale Tebou přepsaný diář.
...dovolat ze svého mobilu obchodnímu partnerovi, když volám mamince o pomoc.
...pít slaný čaj, protože jsem si ho osladil solí z cukřenky.
...mačkat zubní pastu z jednoho konce na kartáček pět minut, protože je pečlivě namačkaná na konci druhém.
...nechci mít v trenýrkách přišitý malý knoflík, který mě při prvním posazení s jekotem opět postaví.
Boženko, já na Tebe nemám a už to dobře vím.
Udělám cokoliv, jen aby to už skončilo a já nemusel být doma paranoidní...
Udělám cokoliv a hlavně mi prosím neříkej, že mě škádlíváš, páč mě ráda máš!
Nemusel bych to totiž taky přežít
