Jsem letecký modelář.
Chápu, že pro někoho to může znít jako diagnóza, ale ti co mají nějakého koníčka mě jistě chápou.
Jednoho dne jsem se rozhodl, že vytvořím krásnou kabinu na svého nového větroně. Nutno podotknout, že tohle moje rozhodnutí nebylo tak docela dobrovolné, protože tu kterou jsem k hotovému trupu dostal, jsem mírně řečeno zkazil. Ale vzhledem k tomu, že moji kamarádi kabiny běžně vyráběli, řekl jsem si že to přece zvládnu také.
Nastudoval jsem postup výroby a z pěněného polystyrenu vytvořil kopyto.
Pečlivě namíchal epoxidovou pryskyřici a opatrně nanášel pásky skelné tkaniny. Asi tak po hodině práce jsem spokojeně prohlížel svůj výtvor a poněkud rozmrzele si uvědomoval, že pryskyřice je sice fajn, ale vytvrzuje se pro mě až nepochopitelně dlouho.
Zahloubal jsem se do návodu a zjistil, že vyšší teplota urychluje vytvrzení na cílových třicet minut, což bylo dostatečné i pro mou netrpělivost.
Zavrhl jsem původní myšlenku ohřívání fénem a hlavou bleskl geniální nápad – máš přece troubu, to je pro tenhle účel skvělá věc.
Opatrně jsem odnesl polotovar kabiny do bytu a s uspokojením zjistil, že trouba by měla fungovat OD padesáti stupňů, což bylo přesně to co jsem potřeboval.
Tak honem, alobal na plech, na alobal kabinu a šup s tím do trouby. Teď jen zapnout a chvíli počkat. Asi tak po deseti minutách se z trouby začal linout zápach, který nevěštil nic dobrého.
Vytáhl jsem plech a prohlížel si zbytky toho, co mělo být kabinou.
Jak už mnozí pochopili, polystyren se roztekl a padesát stupňů tam bylo napsáno asi jen tak aby se vyplnilo prázdné místo.
V té chvíli vešel do kuchyně můj syn, zvědavě si prohlédl výtvor a usedavě se rozplakal.
Musím přiznat, že jsem byl dojatý.
Je to hodný chlapec, vidí že se tatínkovi nepovedla práce a je mu to tak líto… Pohladil jsem ho po hlavě a moudře mu sděloval, že plakat nemusí, že to snadno napravíme a že udělám kabinu novou.
Podíval se na mě přes slzy poněkud udiveně a pak pronesl:
„Tatííínkůůů, já tohle nechci papáááát“ a znovu se rozplakal.
Kabinu jsem nakonec udělal z balsy, ale odnesl jsem si poučení, že projektovat do druhých své vlastní pocity na základě toho co člověk vidí nebo slyší se vyplatí jen málokdy.
Úspěšný a krásný den Vám přeje Morigan
Nastudoval jsem postup výroby a z pěněného polystyrenu vytvořil kopyto.
Pečlivě namíchal epoxidovou pryskyřici a opatrně nanášel pásky skelné tkaniny. Asi tak po hodině práce jsem spokojeně prohlížel svůj výtvor a poněkud rozmrzele si uvědomoval, že pryskyřice je sice fajn, ale vytvrzuje se pro mě až nepochopitelně dlouho.
Zahloubal jsem se do návodu a zjistil, že vyšší teplota urychluje vytvrzení na cílových třicet minut, což bylo dostatečné i pro mou netrpělivost.
Zavrhl jsem původní myšlenku ohřívání fénem a hlavou bleskl geniální nápad – máš přece troubu, to je pro tenhle účel skvělá věc.
Opatrně jsem odnesl polotovar kabiny do bytu a s uspokojením zjistil, že trouba by měla fungovat OD padesáti stupňů, což bylo přesně to co jsem potřeboval.
Tak honem, alobal na plech, na alobal kabinu a šup s tím do trouby. Teď jen zapnout a chvíli počkat. Asi tak po deseti minutách se z trouby začal linout zápach, který nevěštil nic dobrého.
Vytáhl jsem plech a prohlížel si zbytky toho, co mělo být kabinou.
Jak už mnozí pochopili, polystyren se roztekl a padesát stupňů tam bylo napsáno asi jen tak aby se vyplnilo prázdné místo.
V té chvíli vešel do kuchyně můj syn, zvědavě si prohlédl výtvor a usedavě se rozplakal.
Musím přiznat, že jsem byl dojatý.
Je to hodný chlapec, vidí že se tatínkovi nepovedla práce a je mu to tak líto… Pohladil jsem ho po hlavě a moudře mu sděloval, že plakat nemusí, že to snadno napravíme a že udělám kabinu novou.
Podíval se na mě přes slzy poněkud udiveně a pak pronesl:
„Tatííínkůůů, já tohle nechci papáááát“ a znovu se rozplakal.
Kabinu jsem nakonec udělal z balsy, ale odnesl jsem si poučení, že projektovat do druhých své vlastní pocity na základě toho co člověk vidí nebo slyší se vyplatí jen málokdy.
Úspěšný a krásný den Vám přeje Morigan
