"Dej si na dobrou noc čajík, Bořečku, můj."
A já si dal a potom už jen spal...
Mé rána v pracovní den jsou si podobná jako vejce vejci.
Budík mě pokaždé spolehlivě zaskočí svým zase krutě brzkým cvrkotem, políbení Boženky, ještě poslepu samozřejmě, potom pokus o přesunutí se do koupelný bez klopýtnutí - nikdy se to nepodaří, protože oči se stále neotvírají, opláchnutí se, cesta se následně stočí do kuchyně, kde si dám vařit vodu na kávu a cesta na WC, odtud opět do koupelny, umýt si ruce a . . .
Podivné pálení kdesi z míst, kam slunce nesvítí !
"Co to?" pomyslím si, ale to už mě zdraví usměvavá Boženka a já poprvé pojímám podezření, že za to všechno může ona.
Co to se mnou asi jen dělala zatím co jsem spal?!
Pracovní den, střídá vytoužený večer a Boženka mi nabízí čaj, přijímám a po vypití se mi chce ukrutně spát...
Následující pracovní ráno pak probíhá rutinně a končí tragicky - opět to nepříjemné pálení !
Paranoidní myšlenky v mé ospalé hlavě nabírají na obrátkách! To Božena, určitě mi něco dala do toho čaje, určitě mi skrývá svou temnou minulost, která nyní vyplouvá na povrch a jen bůh ví co to se mnou po nocích, když tvrdě spím, vlastně provádí !
Utíkám do práce, ale pracovní den rychle střídá obávaný večer a Boženka mi nabízí čaj...
Dát, či nedát si čaj...
To je oč tu běží !
... a pak to vidím a vše mi s úlevou dochází:
Cácorko děkuji, ale ten čaj s medem, mlékem A mátou peprnou si dnes už opravdu nedám!
