Alfréd Hitchcock by zbledl závistí nad souhrou událostí, které se odehrály na jedné bazénové párty…
Parta lidí zhruba stejné věkové skupiny se rozhodla dát vale letní sezóně ve velkém stylu a sezvali známé a kamarády na velkou bazénovou párty.
Vstupné bylo dobrovolné v podobě jídla a pití.
Tedy hlavně toho pití.
Tak především to byly tři basy piva uprostřed bazénu k mání každému, kdo si pro ně dojde.
Ovšem teplota vzduchu 18stupňů, která ve vodě o moc víc neklesla, zapříčinila, že každý dával raději přednost nechlazenému tvrdému alkoholu na suchém stole.
A tak se rozvážně pilo.
Tvrdý alkohol se pomaličku, ale jistě vytrácel, osazenstvo měklo a měklo, až došlo konečně i na chlazené teplé pivo…
To už ovšem po bazéně plavalo spousty etiket a čerpadlo do toho všeho nějak divně chrčelo.
Ti střízlivější okamžitě zasahují u čerpadla v záchranné misi, odpojují hadici a to, že je hladina vody o něco výš, jim dochází přesně v okamžiku, kdy se z odpojené hadice nezadržitelně valí proud studené vody na všechny členy záchranné akce…
Ale jen jeden z nich je zároveň i držitelem čerpadla a ten okamžitě bledne.
Proud vody zasáhl i prodlužovaní kabel v místě spojovací sponky.
Terén kolem bazénu i s posezením se začíná lesknout a ve vzduchu je cítit napětí, které méně stabilní zráží nekompromisně k zemi a ti duchapřítomní z nich kraulují v pěti centimetrech vody do suchého bezpečí.
Ačkoliv hladina vody klesá, panika i nadále stoupá.
Bufet se jako první okamžitě přesouvá na sušinu a jako druhé se tahají z vody potápějící se bývalí záchranáři, kteří nyní sami potřebují pomocnou ruku.
Kdo jim ji podal byl okamžitě v elektrických křečích stažen do vody a stal se rázem sám obětí, aby za chvíli z bazénu vypadl rovnou do blátíčka, které bylo už všudypřítomné.
Identifikace bližního svého, ale i cizích obětí, je stále složitější.
Pamětníci Woodstocku zajásali…
Sezóna už tedy skončila.
Poslední plavání.
Bazén už je zazimovaný a vypuštěný.
Zahrada pěkně prolitá a dokonce na zahájení sezóny nové jsou připraveny tři nedotčené basy piva.
Jen tedy nikdo neví, jak to bude s chlazením…
Ovšem teplota vzduchu 18stupňů, která ve vodě o moc víc neklesla, zapříčinila, že každý dával raději přednost nechlazenému tvrdému alkoholu na suchém stole.
A tak se rozvážně pilo.
Tvrdý alkohol se pomaličku, ale jistě vytrácel, osazenstvo měklo a měklo, až došlo konečně i na chlazené teplé pivo…
To už ovšem po bazéně plavalo spousty etiket a čerpadlo do toho všeho nějak divně chrčelo.
Ti střízlivější okamžitě zasahují u čerpadla v záchranné misi, odpojují hadici a to, že je hladina vody o něco výš, jim dochází přesně v okamžiku, kdy se z odpojené hadice nezadržitelně valí proud studené vody na všechny členy záchranné akce…
Ale jen jeden z nich je zároveň i držitelem čerpadla a ten okamžitě bledne.
Proud vody zasáhl i prodlužovaní kabel v místě spojovací sponky.
Terén kolem bazénu i s posezením se začíná lesknout a ve vzduchu je cítit napětí, které méně stabilní zráží nekompromisně k zemi a ti duchapřítomní z nich kraulují v pěti centimetrech vody do suchého bezpečí.
Ačkoliv hladina vody klesá, panika i nadále stoupá.
Bufet se jako první okamžitě přesouvá na sušinu a jako druhé se tahají z vody potápějící se bývalí záchranáři, kteří nyní sami potřebují pomocnou ruku.
Kdo jim ji podal byl okamžitě v elektrických křečích stažen do vody a stal se rázem sám obětí, aby za chvíli z bazénu vypadl rovnou do blátíčka, které bylo už všudypřítomné.
Identifikace bližního svého, ale i cizích obětí, je stále složitější.
Pamětníci Woodstocku zajásali…
Sezóna už tedy skončila.
Poslední plavání.
Bazén už je zazimovaný a vypuštěný.
Zahrada pěkně prolitá a dokonce na zahájení sezóny nové jsou připraveny tři nedotčené basy piva.
Jen tedy nikdo neví, jak to bude s chlazením…
