Přestože Boženka už déle jak rok nevlastní řidičský průkaz, stále se dá považovat za aktivního účastníka provozu, neboť jakmile spolu jedeme kamkoliv, nezavře z pozice spolujezdce pusenku ani na malý okamžik a krom neustálého poučování častokrát vzpomíná, jakápak byla spolehlivá a pravidla dodržující řidička narozdíl ode mě.
Má argumentace absencí jednoho jediného trestného bodu je vždy ve vteřině smetena ze stolu s tím, že mám víc štěstí než rozumu a že kdyby policisté chtěli, nasbíral bych všech 12bodů za jednu jedinou cestu.
Naučil jsem se to za ty léta ignorovat a v duchu umím tu svou něžnou květinku zeslabit, jako autorádio. Cesta s ní mi tak za neustálého lamentování ubíhá relativně klidně za neustálého přemýšlení, který argument by byl potřeba k tomu, aby se semnou prostě jen svezla a povídali si třeba i o něčem jiném, než jen o tom, jak dělám v jejích očích jeden přestupek za druhým.
A světe div se, takový argument mi nakonec i přišel.
A to rovnou až do domu…
Mé křišťálově čiré Božence přišlo domu psaní s modrým pruhem, které mě nechala otevřít s tím, že to bude jistě nějaký omyl.
A taky byl, jak se mě snažila první minuty i přesvědčit, ale po kontrole rodného čísla a dalších nacionále podlehla důkazům a přijala dopis o jedné větě za svůj.
„Vážená řidičko, odmazáváme vám 4 body z celkových 9ti trestných bodů, které jste nasbírala v minulosti na základě absence jakéhokoliv přestupku za poslední kalendářní rok.“
„Ty jsi nasbírala devět bodů? Za co?“ zeptal jsem se vzoru bezpečné jízdy naší domácnosti.
„Ále, to bylo jen takové divné odpoledne.“ snažila se mě Boženka odbýt, ale já se nedal a tak nakonec spustila…
„Dostala jsem se do kolony, která se ani nepohnula celou věčnost. Přečetla jsem si noviny a stále nic, tak jsem sáhla po mobilu a začala z nudy volat, když v tom mi někdo ťuká na okýnko…“
„Tak se podívám a zubí se na mě městský strážník, a že prý telefonuji za jízdy, a že to bude za pokutu a dostanu i trestný bod. Tak to mě teda dožral, od plic jsem mu řekla, co si o něm a jeho buzeraci myslím až z toho byl půlhodinový tyátr pro všechny okolostojící i chodící, kdy jsme zkontrolovali od dostatečného vzorku až po povinnou výbavu naprosto vše.“
„Nakonec z toho byl protokol, který jsem podepsala až po tom, co jsem na zadní stranu dopsala, že policista je debil, což měl ovšem zaznamenáno na diktafonu asi 100x“
„Sedla jsem do auta, rudá vzteky, kolona se akorát rozjela a já s ní. Ovšem zatímco celá kolona jela rovně, já odbočovala vlevo, nevšimla si červené a hned jak mi to došlo, tak jsem na to šlápla a rovnou porušila pod kamerami do třetice i rychlost.“
„Tak a teď to víš, a jestli si myslíš, že mi to budeš v autě omlacovat o hlavu tak to jsi na omylu, protože dokud budeš mít narozdíl ode mě víc štěstí než rozumu, tak ti nedám pokoj!“
Společné cestování máme hlasité i nadále, ale já už se u toho můžu aspoň usmívat…
A světe div se, takový argument mi nakonec i přišel.
A to rovnou až do domu…
Mé křišťálově čiré Božence přišlo domu psaní s modrým pruhem, které mě nechala otevřít s tím, že to bude jistě nějaký omyl.
A taky byl, jak se mě snažila první minuty i přesvědčit, ale po kontrole rodného čísla a dalších nacionále podlehla důkazům a přijala dopis o jedné větě za svůj.
„Vážená řidičko, odmazáváme vám 4 body z celkových 9ti trestných bodů, které jste nasbírala v minulosti na základě absence jakéhokoliv přestupku za poslední kalendářní rok.“
„Ty jsi nasbírala devět bodů? Za co?“ zeptal jsem se vzoru bezpečné jízdy naší domácnosti.
„Ále, to bylo jen takové divné odpoledne.“ snažila se mě Boženka odbýt, ale já se nedal a tak nakonec spustila…
„Dostala jsem se do kolony, která se ani nepohnula celou věčnost. Přečetla jsem si noviny a stále nic, tak jsem sáhla po mobilu a začala z nudy volat, když v tom mi někdo ťuká na okýnko…“
„Tak se podívám a zubí se na mě městský strážník, a že prý telefonuji za jízdy, a že to bude za pokutu a dostanu i trestný bod. Tak to mě teda dožral, od plic jsem mu řekla, co si o něm a jeho buzeraci myslím až z toho byl půlhodinový tyátr pro všechny okolostojící i chodící, kdy jsme zkontrolovali od dostatečného vzorku až po povinnou výbavu naprosto vše.“
„Nakonec z toho byl protokol, který jsem podepsala až po tom, co jsem na zadní stranu dopsala, že policista je debil, což měl ovšem zaznamenáno na diktafonu asi 100x“
„Sedla jsem do auta, rudá vzteky, kolona se akorát rozjela a já s ní. Ovšem zatímco celá kolona jela rovně, já odbočovala vlevo, nevšimla si červené a hned jak mi to došlo, tak jsem na to šlápla a rovnou porušila pod kamerami do třetice i rychlost.“
„Tak a teď to víš, a jestli si myslíš, že mi to budeš v autě omlacovat o hlavu tak to jsi na omylu, protože dokud budeš mít narozdíl ode mě víc štěstí než rozumu, tak ti nedám pokoj!“
Společné cestování máme hlasité i nadále, ale já už se u toho můžu aspoň usmívat…
