Když se Bořek pouštěl do přípravy oslavy svých narozenin, dalo se očekávat i jeho účastnění na likvidaci toho, co připravil, ale co opravdu nečekal byl fakt, že toho zůstane tak moc i po oslavě.
A zůstalo toho požehnaně!
Několik kilo naloženého masa kuřecího, vepřového a samozřejmě i hovězího, u kterého podotýkám, že to kupuje zásadně mně: Bůůůů.
Tuna rajčat,paprik a nedopitá bečka piva, o kterou jsem se nebála ani náhodou, protože to jediné zvládá Bořek s vrozeným instinktem lovce bez jakékoliv pomoci naprosto sám.
Včera odpoledne jsme stáli oba nad obrovskou mastnou mísou a nad námi viselo slavné nerudovské: „Kam s tím?“
„Já bych udělal čínu. Podívej se, kolik zůstalo zeleniny, to prostě jinak nesníme!“ zavelel Bořek. a já se přiznám, že představa konzumace takových 12-14 kilo masa s bednou rajčat a paprik mě opravdu nadchla.
„Nasáčkovat a zamrazit!“ odvětila jsem přísně a plesknutím po prdeli jsem Bořanovi sebrala všechen prostor pro případnou diskuzi.
Netrvalo dlouho a na stole se lesklo několik zamaštěných sáčků připravených k zamražení a pár kousků na talíři, které Bořkovi údajně vyklouzli z ruky, jako vánoční kapr před poslední ránou…
„Uděláme si aspoň tohle… Boženko, jo?“ zažadonil ten hladovec a hlavou kývl na pár kousků vepřového a hovězího.
„Já si dám to vepřové a tobě udělám to hovězí“ vyhrkl za sebe a musel rychle polknout, protože už měl plnou hubu slin.
„Nebo víš co? dodal ještě zbrkleji a očka mu u toho zasvítila „Uděláme to jinak, tobě udělám to vepřové a já si dám to hovězí… Třeba ti potom budu lépe rozumět.“ a hned potom se taktně rozřehtal na celé kolo.
Po téhle jeho nevkusné poznámce jsem přestala mít chuť i na něj, nechala mu to všechno a tím udělala jednu z největších chyb svého života.
Bořek nejenom, že mě po pivu zalehl, že jsem se nemohla hnout a okamžitě usnul jako špalek, ale on po té dávce hovězího z šílené krávy a vepřového k tomu všemu začal chrápat i jako šílené prase…
A teď ráno, kdy po té noci sama vypadám jak šílená, marně hledám radu, které z těch mas mu od té huby dnešní večer odtrhnout, ale jedno vím jistě, ať si dá cokoliv, já si pochutnám ne jedné jediné klobásce, až z toho bude mít ten můj pažravec prostěradlo vcucnuté v prdeli!
Tuna rajčat,paprik a nedopitá bečka piva, o kterou jsem se nebála ani náhodou, protože to jediné zvládá Bořek s vrozeným instinktem lovce bez jakékoliv pomoci naprosto sám.
Včera odpoledne jsme stáli oba nad obrovskou mastnou mísou a nad námi viselo slavné nerudovské: „Kam s tím?“
„Já bych udělal čínu. Podívej se, kolik zůstalo zeleniny, to prostě jinak nesníme!“ zavelel Bořek. a já se přiznám, že představa konzumace takových 12-14 kilo masa s bednou rajčat a paprik mě opravdu nadchla.
„Nasáčkovat a zamrazit!“ odvětila jsem přísně a plesknutím po prdeli jsem Bořanovi sebrala všechen prostor pro případnou diskuzi.
Netrvalo dlouho a na stole se lesklo několik zamaštěných sáčků připravených k zamražení a pár kousků na talíři, které Bořkovi údajně vyklouzli z ruky, jako vánoční kapr před poslední ránou…
„Uděláme si aspoň tohle… Boženko, jo?“ zažadonil ten hladovec a hlavou kývl na pár kousků vepřového a hovězího.
„Já si dám to vepřové a tobě udělám to hovězí“ vyhrkl za sebe a musel rychle polknout, protože už měl plnou hubu slin.
„Nebo víš co? dodal ještě zbrkleji a očka mu u toho zasvítila „Uděláme to jinak, tobě udělám to vepřové a já si dám to hovězí… Třeba ti potom budu lépe rozumět.“ a hned potom se taktně rozřehtal na celé kolo.
Po téhle jeho nevkusné poznámce jsem přestala mít chuť i na něj, nechala mu to všechno a tím udělala jednu z největších chyb svého života.
Bořek nejenom, že mě po pivu zalehl, že jsem se nemohla hnout a okamžitě usnul jako špalek, ale on po té dávce hovězího z šílené krávy a vepřového k tomu všemu začal chrápat i jako šílené prase…
A teď ráno, kdy po té noci sama vypadám jak šílená, marně hledám radu, které z těch mas mu od té huby dnešní večer odtrhnout, ale jedno vím jistě, ať si dá cokoliv, já si pochutnám ne jedné jediné klobásce, až z toho bude mít ten můj pažravec prostěradlo vcucnuté v prdeli!
