Nejsem žádný jedlík, ale mám rád rozmanitost a tak mé ideální studené večeře vypadají tak, že si vytahám všechno možné z lednice tvrdými a mazacími sýry a salámy počínaje a ovocem, zeleninou a třeba i olivami konče.
Příprava samotná mi pak zabere zhruba jednu třetinu času z celé studené večeře, kdy z rajčátka odstraním bubáky, nakrájím je na měsíčky a každý díl pečlivě rovnoměrně osolím bylinkovou solí. Nakrájené salámy oddělím od sebe a připravím si je na prkýnko, stejně tak i sýry a postupně nanosím na stůl i zbytek pečlivě omyté zeleniny a připravených zbylých potravin.
Nakrájím si nejlépe křupavý rohlík na kolečka a každé potřu sýrovou smetanou, či jiným mazacím sýrem na jaký mám chuď a pokud se nemohu rozhodnout, tak klidně každé kolečko sýrem jiným.
Druhá třetina studené večeře spočívá v samotné požitkářské konzumaci, kdy sním stěží jeden jediný rohlík, ale očima pohladím vše připravené a v duchu si představím, jak by to asi chutnalo, kdybych na to měl v žaludku místo.
Poslední třetina studené večeře je nejsmutnější. Vše poklízím a mám mrzení, že se to do mě nevešelo…
Mám to složité, vím, ale Boženka to o mně ví, toleruje mi to a mám dojem, že jí to i imponuje.
Ono taky, jak je známo láska prochází žaludkem a nejinak tomu bylo u nás a protože Boženka je moudrá a navíc přešikovná žena, podstrojovala mi hned od začátku tak, že jsem byl v podstatě v pasti, zlaté kleci, no zkrátka ve spokojeném vztahu, a i proto kdykoliv se mi zeptá, copak chci k obědu, se na ní s důvěrou obrátím a odpovím jí přesně tak, jak mi velí požadavky mých aktuálních chutí. Třeba jako posledně…
„Boženko, Boženko, chtěl bych špagety s olivovým olejem, posypané nastrouhanou nivou a k tomu v jemném sýrovém těstíčku orestované kousky kuřecího masa spolu s čerstvými olivami. Vše samozřejmě na olivovém oleji.“ vyhrkl jsem na ni natěšeně.
Boženka mi pak s hurónským smíchem, jako ostatně vždy, odpověděla:
„Tak to máš smůlu, budeš mít zapékané těstoviny s žampiony…“
Já ji mám ale i přesto všechno příkoří stále rád…
Nakrájím si nejlépe křupavý rohlík na kolečka a každé potřu sýrovou smetanou, či jiným mazacím sýrem na jaký mám chuď a pokud se nemohu rozhodnout, tak klidně každé kolečko sýrem jiným.
Druhá třetina studené večeře spočívá v samotné požitkářské konzumaci, kdy sním stěží jeden jediný rohlík, ale očima pohladím vše připravené a v duchu si představím, jak by to asi chutnalo, kdybych na to měl v žaludku místo.
Poslední třetina studené večeře je nejsmutnější. Vše poklízím a mám mrzení, že se to do mě nevešelo…
Mám to složité, vím, ale Boženka to o mně ví, toleruje mi to a mám dojem, že jí to i imponuje.
Ono taky, jak je známo láska prochází žaludkem a nejinak tomu bylo u nás a protože Boženka je moudrá a navíc přešikovná žena, podstrojovala mi hned od začátku tak, že jsem byl v podstatě v pasti, zlaté kleci, no zkrátka ve spokojeném vztahu, a i proto kdykoliv se mi zeptá, copak chci k obědu, se na ní s důvěrou obrátím a odpovím jí přesně tak, jak mi velí požadavky mých aktuálních chutí. Třeba jako posledně…
„Boženko, Boženko, chtěl bych špagety s olivovým olejem, posypané nastrouhanou nivou a k tomu v jemném sýrovém těstíčku orestované kousky kuřecího masa spolu s čerstvými olivami. Vše samozřejmě na olivovém oleji.“ vyhrkl jsem na ni natěšeně.
Boženka mi pak s hurónským smíchem, jako ostatně vždy, odpověděla:
„Tak to máš smůlu, budeš mít zapékané těstoviny s žampiony…“
Já ji mám ale i přesto všechno příkoří stále rád…
