Hory se blíží

aneb Bořan se vrací! Ale všechno pěkně po pořádku . . .

Den druhý
Boženko, jak už víš z předešlého dne, den druhý začal v brzkých ranních temných hodinách na vlakovém nádraží. Žádná jiná reakce než první ranní cigárko na tuto extrémní situaci v zásobě nebyla a tak jsme si zakouřili, povzpomínali jak a kdy včerejší večer skončil a marně dávali dohromady průběh celní prohlídky, kterou jsme nakonec dohromady prostě nedali.

S úsměvem na rtech jsme dokouřili, ale co teď ..?

Posbírali jsme všechny igelitky s prázdnými plechy a věcmi, které jsme ve vlaku zapomněli narvat do krosen a ušli dva kroky, abychom všechno zase položili a vzájemnými pohledy si beze slov pověděli, že takhle tedy ne!
„Důfo, vyndej slivovici !“ prořízlo ticho a já poslechl.
Ženo moje, vyndal jsem tu od Tebe a pak už šlo ranní počínání jedna dvě.

Pořádně nevím jak a vlastně nikdo z nás to neví, jsme z čista jasna šlapali z krosnama na první chatu. První půhodinová cesta k cíli nevedla, zastavila nás cedule „cesta z důvodu polomu zavřena“. Nu což, koukli do mapy a šli cestou druhou… stejný výsledek. S Berym jsme se na sebe podívali a vyhlásili první štrajk.
Napít se, dokouřit cígo a vyčinit Míňovi špatnou organizaci bylo také nezbytné.

Následná třetí cesta už k cíli vedla, ale kdybys viděla kudy a jak probíhala !
Spousta zastávek, protestů, proseb, modlení a nic, cesta stále nekončila…
S Berym jsme fingovali i focení na všech možných i nemožných místech a to jen proto, abychom si aspoň trochu mohli dáchnout, ale Míňa nás hnal neúprosně výš a výš.

Samozřejmě, že jsme nakonec dorazili, zmoženě padli, jedno pivo si dali a postupně dávali dohromady dnešní ráno. Shodli jsme se na nějakém dlouhém balení, což se nám nakonec i potvrdilo, Míňa měl na konci krosny přivázaný Beryho spacák, protože se prý už nevydržel dívat na ty jeho pomalé pohyby při rvaní věcí do krosny, pak prý trocha pití a libování, páč slivovice byla výborná a nějaká ta zubačka a nakonec jen již ta zmíněná strastiplná a strašná cesta k první chatě.

Boženko, večer byl po náročném dni krátký, uvařili jsme si, zachumlali se do spacáku a já s myšlenkami na Tebe usnul snad ještě dřív než jsem stihl poslat stýskavou sms…

Den třetí byl již akčnější…. ale o tom zase zítra 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Božence. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *