Hledám svého muže!

Kdo ho během následujících třech dnů najde a vrátí, dostane po čuni!

PROČ?

Ráno jako každé jiné.
I když dnes výjimečné.
Bořek má studijní dovolenou a tak si dovoluje.
Hodinu jsem s ním musela třepat, než rozlepil aspoň jedno oko.
„Koukej vstávat, třepu tady s tebou, jako s žitem, až se mi potí flanel…“ hučím do něj.
Konečně přítomně zamručel, otřel slinu na tváři a opět upadal do bezvědomí.
„Bořku, vstávej a neser mě, chtěl jsi vzbudit v devět a už je deset!“ opakuji neúnavně.

Definitivně otevřel obě oči a beze slova poděkování a chvály za tu mou přesnost a pečlivost při plnění jím zadaného úkolu vstal a loudavým krokem, s rukou umístěnou v trenkách kdesi na prdeli, se odšoural do koupelny.

To bylo naposledy, kdy jsem svého muže viděla…

Po hodině z koupelny vyšel cizí muž.
No muž, mladíček, chlapeček, tutínek…
Sice stejné postavy, stejného vzrůstu, stejné trenky i ta škrábající ruka v nich, tentokráte však na kulích.


Mimochodem, víte proč se ženský každé ráno drbou na hlavě?
Právě proto, že nemají ty kule… Naštěstí.

Zpátky ale k tomu cizímu chlapovi s tváří hladkou a bílou jako prdelka nemluvněte, který na mě kouká a já začínám tušit nejhorší…

„Proboha, co jsi to udělal? Co, jsi to provedl? Bořku, néééééé…“ vzlykám a stále nevěřícně kroutím hlavou.

Bořek oholil bradku, omládl o 20let a já si začínám sama vyčítat flanelové pyžamo a tlusté ponožky, vím, že to není sexy, vím, že mi to naznačoval snad tisíckrát, ale proč dnes a proč takhle?
Slibuji Bořečku, že se nad tím hluboce zamyslím. Opravdu, protože já vím, že leháš vedle starší, ale to přeci neznamená, že já budu lehat vedle dítěte.
Vždyť přeci, když jsem po tobě v začátcích chtěla kompletní oholení, kategoricky jsi mě odbyl, abych to ani nezkoušela, neboť prý pak vypadáš, jako děcko a abych nechtěla měnit neměnné a já nakonec bezvýhradně souhlasila.
Vždyť si na těch vousech tak zakládáš a jak jsi jinak proměnlivý, tak v tomhle jsi zásadový, tak proboha, próóóč?

Koukl na mě a viděl zmatek v mých očích a uragán myšlenek, který se mi točí kdesi za nimi a bezohledně mi tím, co mi na to pověděl, vyrazil dech:-
„No nekoukej, učím se, nikam nechodím, stále jen ležím v knihách a mudrcuji a u toho si pořád opírám bradu, tož jsem se oholil, protože to je praktičtější a ty aspoň konečně vidíš, jaké blbosti si občas přeješ…“

A já to opravdu poprvé vidím a vůbec nevím, jak to tři dny, než mu vousy dorostou, udělám…

V každém případě mi bude při jeho večerním ukolébávání a předčítání pohádek na dobrou noc vykat,chlapeček jeden!

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *