Demokracie

Na úvod jen stará (ne)známá pravda: Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého…

Přechod pro chodce.
Mám jich po cestě do práce 52 a z práce ještě o dva více. Dřív jsem si vybíral kdy a kterému chodci dám přednost a tak nějak podvědomě jsem nechával přejít ty, kteří si to podle mě zasloužili.
Mími vyvolenými se pak stávali:
Děti.
Ohnutí pánové s holí, připomínající pohádkové dědečky.
Dámy s velkou taškou a holí v ruce druhé, čekající co nejdál od přechodu jen aby nedejbože nezastavily celou dopravu.
Kočárky, ať již byly tlačeny kýmkoliv.
Obecně tedy sympatičtí lidé, kteří měli respekt k jedoucím autům.
No… ještě pak samozřejmě i slečny a paní… zvláště pak v létě.
Dnes už pouštím všechny.
Nechci nic riskovat. Připravuji se na 1.července.
A tak se mi stane, že jednou pustím třeba dámu v letech, která se i s taškou v každé ruce snaží popocupitat a uspíšit tak přecházení a podruhé pak zase pustím mládence, který přejde, co nejpomaleji to jde a v průběhu přecházení na mě hodí opovrženlivý pohled.

Povídal jsem si se synovcem a jeho kamarádem a Ti mi ochotně vysvětlili, že přeci máme demokracii a svobodu a tak si tedy mohou dělat, co jen chtějí.

Mají pravdu.
A já se od nich poučil.
Na auto jsem si nechal namontovat terénní mříž.
Dále budu dávat přednost jen svým vyvoleným a nechám je bezpečně přejít na druhou stranu silnice.

Ptáte se, co ostatní?
Ty budu pouštět taky!
Na druhou stranu je však dojít nenechám.
Mám terénní mříž a můžu si dělat co chci…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *