Dá mi? Nedám jí!

aneb Partnerská zamilovaná konverzace v praxi…

Selhat jako student je děsivé, ale selhávat jako muž?
To bych opravdu nevydýchal!
Ještě že mám chápající ženu, tedy Boženku…
Ráno se ke mně Boženka přitulila o poznání naléhavěji, ale stejně jako večer jsem ji poprosil o trpělivost skrze blížící se zkoušky a ona se plna pochopení okamžitě stáhla přičemž vydala láskyplný zvuk, jako když shazujete kočku z gauče a stejně tak rychle zmizela v koupelně.

Díval jsem se za ní než mi zmizela z dohledu a celou dobu ji v duchu chválil, obdivoval a přemýšlel, jestli bych i já byl schopen takové oběti být to všechno obráceně. Uprostřed této myšlenky Boženka opět vešla do ložnice a spustila, nevím jak to nazvat, snad jedině Ódou na lásku:

„|Zkoušky máš za týden. Takovýho času! Víš kolik já dělala státnic? A nikdy jsem nic neomezovala! To jsme spolu sice nebyli, ale i kdyby, vůbec bysis toho nevšiml, protože já z toho nedělala žádné drama!“

Zahleděně jsem pozoroval její k další sloce se nadechující hruď.

„A ty jsi říkal, že jsi dřív studoval flegmaticky a nedělalo ti to žádné vrásky, takže je jasné, že to není školou, ale je to kuli mně. No Bořane, to si snad ze mě děláš legraci jestli tohle myslíš vážně, protože jsem si všimla, že to není jen zkouškami, ale i v době, kdy žádný zkoušky nemáš. Ty hele poslouchej, že vono to bude tím pyžamem? Jenže já už týden žádné nemám! Pěkně ubohý! Na tyhle výmluvy ti kašlu a příště už jdu k sousedům! Jasné?“

Chtěli byste taky takovou?

Nedám!

Miluji ji!

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *