Bořek zahradníkem

Pyrrhovo vítězství

Podzim je nejkrásnějším obdobím začínajícím již v březnu první odkvetlou sněženkou. Aspoň tak to psal Karel Čapek v Zahradníkově roce a já mu dávám za pravdu.Boženka se mi na zahradě jenom rozplývá a s radostí mi rozděluje úkoly, co kde je potřeba prostříhat, co zasypat hlínou a co naopak vykopat a uklidit do temného sklepa na přezimování.

Co Vám ale budu povídat…
Já jsem se zahradníkem rozhodně nenarodil.

Radovat se začínám až tehdy, když dostávám úkol poslední. Úkol, který uspokojí i mé sadistické choutky. Omylem herbicidem postříkaný schnoucí gumovník je odsouzen k likvidaci a já s jiskrou v oku posílám Boženku domů.
Tohle totiž zvládnu sám!

Odsouzence si odnáším na kompost s velkým nožem v ruce, kde se do něj nemilosrdně pouštím a odčiňuji tak veškerá příkoří, kterých se mi na zahradě dostalo.
Květinka mocně odkapává svou mléčnou šťávu na oltář usmíření a já odpovídám kapkami potu zrovna tak.
Otírám si krev protivníka z rukou.
Rukama stírám pot z čela.
A nakonec si prsty promnu i oči…

Zkušenější z vás jistě nepřekvapí dění následující, které vzalo rychlý spád.
Jedovatá mléčná šťáva spustila na mé kůži reakci. Nezbylo mi nic jiného než si střihnout tanec svatého Víta, doplnit ho odhazováním svršků a nakonec se na všech čtyřech nechat skoro nahý a zcela slepý odvést Boženkou do vany, kde jsem se za neustálého neméně jedovatého smíchu utvrzoval v tom, co už dávno vím…

… já jsem se zahradníkem rozhodně nenarodil!

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *