Bořek Sprasitel

Tak mě konečně částečně opustil chřipkový bacil a já mám čas rozhlížet se kolem sebe a překontrolovat inventář, oč jsme během mé zhruba tří měsíční nepřítomnosti přišli.

Kam oko dohlédne, samá pohroma.Úbytek pokojových květin odhaduji na polovinu, oproti nádobí je to úspěch.V kredenci se k sobě krčí, asi strachy, poslední dva hrníčky. Jeden ovšem bez ouška.

Na záchodě jsem vykřikla hrůzou, jen co jsem dosedla.
Prasklé prkýnko.
To se přece při výměně může stát. Chápu!
Ale proč to má skřípat prdel právě mně?

Celá garáž dolepená, pobryndaná a provoněná líbeznou známou vůni.
Ááá my jsme pálili!
A větrali a z demižonů se to ták špatně pije.

Auto bez blinkru a utržené zrcátko, o tom už jsem četla vtipnou povídku.

Prý jeli pro jablíčka.
Jenže oni nejeli pro jablíčka, ale se švestkami. Viz odstavec výše.

Všude bordel a smrad, jako v cikánské maringotce, ale já už jsem doma a máme vypáleno.
Ač nerada, uznávám, že víc k životu Bořek opravdu nepotřebuje.

Pane Bože, vraťte mě zpátky do mrazáku!!!!

Anebo, jak říkal můj děda mému tátovi:
„Synku, synku ešli by nebylo lepší, šlápnót tě za krk a zatáhnót za nohe!“

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *