Bořek a vlak

Káždá má cesta nakonec skončí v náruči mé Boženky . . .

Tak Božka chce jet na chatu už ráno a já můžu až po práci. No co, ať si klidně auto vezme, beztak bude vedro a já si aspoň dám pivo na nádraží, noviny si koupím a třeba si i ve vlaku schrupnu a ještě budu za gentlemana a to se hodí vždycky, budu to mít u Boženky schované…
A jak jsem si ráno usmyslil tak se i stalo. Odpoledne jsem stál na nádraží u oroseného piva, s novinami v ruce a s myšlenkou na spánek ve vlaku. Vlakem jsem nejel už od dob studia a hodlal jsem si to řádně užít, nic jsem nenechal náhodě, dal si ještě jedno a šel se uvelebit do posledního vagónu v soupravě. Až vystoupím, budu to mít na chatu z posledního vagónu nejblíž.
Sakra, já jsem ale chytrej, Božka by si sedla určitě dopředu jak jí znám.
Ani na druhou stranu novin jsem se nedostal a už jsem v tom letním horku zařezával jako špalek…

Vzbudil mě mobil, ááá Boženka volá:
„No, kde sí? Já Tě tu čekám na nádraží, vlak už odjel a ty nikde! Tak, kde sí!?“
Pomalu se rozhlížím… Stále stejné nádraží, stále stejný vagón, jen zbytek soupravy chybí.
„Boženko moje milá, mně to ujelo!“ A nesměle dodávám. „To bys nevěřila, já se asi překoukl v jízdním řádu…“
„Já pro Tebe zajedu, co mám s Tebou dělat… Ale ještě si to vyslechneš!“

Tak nakonec to budu mít schované u ní já.
A jdu si dát ještě jedno, určitě se mi pak bude Boženka lépe poslouchat…

Boženka a Bořek

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *