Až se ucho utrhne…

Spousta lidí v tomto předvánočním čase šílí.
Pečou, nakupují, gruntují.
To se mě ovšem netýká.


Já si letos zvolila jiný předvánoční adrenalinový sport.
Obrážím psychiatrická zařízení, záchytné stanice, odborníky na léčbu alkoholismu a nebráním se ani žádnému alkoholovému testu.
Zkrátka u nás vypukla pravá a nefalšovaná vánoční alkoholová kampaň.

A proč to celé vlastně?
Sáhla jsem si na dno své duše a bohužel i svých možností.
Zjistila jsem že šest let života po boku alkoholika, ze kterého to nevymlátíte ani po dobrém, ani po zlém, je víc než dost ztraceného času.
Opravdu je čas na změnu.
A když se nezměnil on, změním se já.
Od rána do večera se vzdělávám.
Studuji stádia opilosti, stádia alkoholismu, návyky, změny krve, psychózy, deliria, halucinace…
A do toho všeho poctivě, ale už ne tak zaujatě, sleduji, kde a v jaké léčebně se uvolnilo místo a pohrávám si s představou, za jak dlouho bych Bořkovi stihla zabalit a vyhostit ho kýženým směrem, ale to už je opravdu jen takové nostalgické fantazírování.

Ze čtyřiceti znaků alkoholismu doktora Jellinka jsme už u nějakého 32. bodu. Takže se utěšuji, že už to nebude zase tak dlouho trvat.
Takže bych měla do nového jedno velké přání a předsevzetí., respektive přání:
Pij, Bořečku, pij!
Pij, co se do tebe vejde!
Já už nebudu křičet. Ani nebudu vyvádět. Já už vidím konec.
A čím rychleji budeš slopat, tím dřív se nám oběma uleví.

Příspěvek byl publikován v rubrice Bořkovi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *