O nervy drásajícím připomínání a o samozřejmém zapomínání.
Jakmile se otázka opakuje s železnou pravidelností a vy ji tak dokážete předvídat, stává se z ní pomalu ona pověstná kapka vody v rukách mučitelů z celého světa. A přesně tuto funkci plnila Boženčina každoranní otázka, před mým odchodem do práce:
„Máš svačinu?“
< Sepsáno za 03.měsíc roku 2009 >
Svačinu máš?
23.03. 2009
Opět nepřekonatelná!
22.03. 2009
Příběh o tom, co Bořkovi raději ani nevyprávím.
Domácí pohoda. Venku lije jako z konve. Já sedím zachumlaná v křesle do deky a čtu si. Moji fantazii na plné obrátky zaměstnává Harry Potter a Fénixův řád. Podvědomě vnímám i zvuk cinkající lžíce v hrníčku. To si mamina, pro změnu začtená do denního tisku, míchá kávu, jako o život .
Do toho všeho najednou nečekaná rána pěstí do stolu spolu s pronikavým:
„Kšššc!“
Domácí pohoda. Venku lije jako z konve. Já sedím zachumlaná v křesle do deky a čtu si. Moji fantazii na plné obrátky zaměstnává Harry Potter a Fénixův řád. Podvědomě vnímám i zvuk cinkající lžíce v hrníčku. To si mamina, pro změnu začtená do denního tisku, míchá kávu, jako o život .
Do toho všeho najednou nečekaná rána pěstí do stolu spolu s pronikavým:
„Kšššc!“
Vítězství?
21.03. 2009
Může mít vůbec jeden z tohohle radost?
To, že Boženka volí jinou stranu a fandí politikům, které nenechají mé vnitřnosti na pokoji už jenom při pohledu na ně, jsem zvládl celkem bez problémů.
Nepřesvědčuji ji o své pravdě.
Jenom se vždy upřímně divím.
To, že Boženka volí jinou stranu a fandí politikům, které nenechají mé vnitřnosti na pokoji už jenom při pohledu na ně, jsem zvládl celkem bez problémů.
Nepřesvědčuji ji o své pravdě.
Jenom se vždy upřímně divím.
Průhlední chlapi
20.03. 2009
Dnes máme déeresemká 20.března roku 2009
Pondělí
Úterý
Středa
Čtvrtek
Pátek
Sobota
Neděle
Takto mají běžně rozlišené dny skoro všichni obyvatelé planety.
Skoro všichni až na Boženku. Tu jsem dnes načapal, jak na prstech něco počítá a odříkává u toho magické formulky. Aspoň na první pohled to tak vypadalo.
Pondělí
Úterý
Středa
Čtvrtek
Pátek
Sobota
Neděle
Takto mají běžně rozlišené dny skoro všichni obyvatelé planety.
Skoro všichni až na Boženku. Tu jsem dnes načapal, jak na prstech něco počítá a odříkává u toho magické formulky. Aspoň na první pohled to tak vypadalo.
Tak co myslíte?
20.03. 2009
Jeden si může připadat jako blbec, když se vůbec nesnaží…
„Ty si pořád někde trajdáš a já na tebe akorát čekám.“ spustila na mě Boženka při pohledu na zamilovanou dvojici v televizi a zaskočila mě tak nepřipraveného na gauči s novinami přes hlavu. „Nikam mě pořádně nevezmeš.“ ukončila náhle svůj výstup efektním direktem.
„Ty si pořád někde trajdáš a já na tebe akorát čekám.“ spustila na mě Boženka při pohledu na zamilovanou dvojici v televizi a zaskočila mě tak nepřipraveného na gauči s novinami přes hlavu. „Nikam mě pořádně nevezmeš.“ ukončila náhle svůj výstup efektním direktem.
Pohádá se někdo?
19.03. 2009
Jestli ne, tak my to zvládneme kdykoliv, o cokoliv a ještě s přehledem.
„Už přišel návrh kuchyně od truhlářů.“ ukazovala mi Boženka čerstvě vytištěný návrh naší budoucí kuchyně.
„Hm, tady tu skříňku bych zvedl, tuhle snížil a tohle se mi moc nelíbí“ doprovázel jsem svou kritiku kreslením prstem po papíru.
„Už přišel návrh kuchyně od truhlářů.“ ukazovala mi Boženka čerstvě vytištěný návrh naší budoucí kuchyně.
„Hm, tady tu skříňku bych zvedl, tuhle snížil a tohle se mi moc nelíbí“ doprovázel jsem svou kritiku kreslením prstem po papíru.
Jak jsem si ji vyhonil
19.03. 2009
Napotřetí je to prý nejlepší.
Čekalo mě to potřetí a já si z toho nedělal hlavu, ale Boženka mě i přesto donutila vykročit pravou a na cestu mě poplivala.
Nestačilo ani to.
Čekalo mě to potřetí a já si z toho nedělal hlavu, ale Boženka mě i přesto donutila vykročit pravou a na cestu mě poplivala.
Nestačilo ani to.
Víc jak jeden ti nedovolím!
18.03. 2009
A myslíte, že mě poslouchá?
O tom, že Boženka musí mít neustálý dozor, neboť je to žena moudrá, leč impulsivní a tak u ní není nouze o případy, kdy nejdříve koná a teprve pak přemýšlí, už dávno nemám pochyb.
Nemám ani pochyb, pokud už se tak stane a Boženka má hotovo a rozum zapojí až poté, má dostatečně mrštný jazyk na to, aby mě přesvědčila váhou svých argumentů, že to tak skutečně chtěla.
Zkrátka léta mi ukázala Boženku nacházet zpytovat svědomí zásadně o samotě a případné chyby, kterých nedělá moc, si může vyčítat opět jen ona sama.
Já ty chyby ani vidět nesmím.
Já ji musím jen hlídat…
O tom, že Boženka musí mít neustálý dozor, neboť je to žena moudrá, leč impulsivní a tak u ní není nouze o případy, kdy nejdříve koná a teprve pak přemýšlí, už dávno nemám pochyb.
Nemám ani pochyb, pokud už se tak stane a Boženka má hotovo a rozum zapojí až poté, má dostatečně mrštný jazyk na to, aby mě přesvědčila váhou svých argumentů, že to tak skutečně chtěla.
Zkrátka léta mi ukázala Boženku nacházet zpytovat svědomí zásadně o samotě a případné chyby, kterých nedělá moc, si může vyčítat opět jen ona sama.
Já ty chyby ani vidět nesmím.
Já ji musím jen hlídat…
Připomínky? Zbytečné!
16.03. 2009
A pak, že se tohle dá slyšet jenom v hospodě.
Z nemocnice mi Boženka přijíždí vždy unavená a otrávená, ale neochvějným pravidlem to naštěstí není. Bývají i výjimky.
„Bořane, Bořane, chvátej sem, já Ti musím něco vypovědět, než to dočista zapomenu.“ hulákala na mě Boženka od dveří a ještě při odkládání svršků spustila příběh, který zaslechla v nemocnici, kde ho částečně otráveně a částečně znuděně vyprávěl na první pohled motorkář své křehké ženě, zdravotní sestře…
Z nemocnice mi Boženka přijíždí vždy unavená a otrávená, ale neochvějným pravidlem to naštěstí není. Bývají i výjimky.
„Bořane, Bořane, chvátej sem, já Ti musím něco vypovědět, než to dočista zapomenu.“ hulákala na mě Boženka od dveří a ještě při odkládání svršků spustila příběh, který zaslechla v nemocnici, kde ho částečně otráveně a částečně znuděně vyprávěl na první pohled motorkář své křehké ženě, zdravotní sestře…
Rozvíjej se poupátko
15.03. 2009
aneb Jak málo mi stačí ke štěstí 
Jaro, léto i podzim jsou ještě daleko a já si v naprostém klidu užívám odpočívající zahrady, neboť odpočívající zahrada znamená odpočívajícího Bořka.
V duchu si vzpomínám, jak jedna i druhá maminka jsou dobrými přáteli oslovovány květinko a já se při tom vždycky osypu, protože moc dobře vím, co mé dřiny, potu a spolknutých křivd se za tímto obdivně myšleným oslovením skrývá.
Jaro, léto i podzim jsou ještě daleko a já si v naprostém klidu užívám odpočívající zahrady, neboť odpočívající zahrada znamená odpočívajícího Bořka.
V duchu si vzpomínám, jak jedna i druhá maminka jsou dobrými přáteli oslovovány květinko a já se při tom vždycky osypu, protože moc dobře vím, co mé dřiny, potu a spolknutých křivd se za tímto obdivně myšleným oslovením skrývá.
Opravdu jsem vyhrál?
14.03. 2009
aneb Soukromé pasti po našem.
Přiznám-li, že:
Boženka má opravdu vytříbený vkus.
Boženka je k tomu všemu i hodnou ženou.
Nemůžu být ani překvapen, když udělá dobrý skutek a čas od času mi koupí něco na sebe. Jak je známo, jsem přeci jen její vizitkou.
Jak je ovšem taky známo, cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky…
Přiznám-li, že:
Boženka má opravdu vytříbený vkus.
Boženka je k tomu všemu i hodnou ženou.
Nemůžu být ani překvapen, když udělá dobrý skutek a čas od času mi koupí něco na sebe. Jak je známo, jsem přeci jen její vizitkou.
Jak je ovšem taky známo, cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky…
Narazím a teče
12.03. 2009
aneb Už jsme opravdu pokročili…
Není to tak dávno, co si můj otecko splnil jeden ze svých světských snů a pořídil si domů pípu. On to zaplatil, já to sestrojil a užitek z toho od té doby máme oba. Jen jedno jsem musel slíbit. Sudy budu vozit a narážet zásadně jen já…
Není to tak dávno, co si můj otecko splnil jeden ze svých světských snů a pořídil si domů pípu. On to zaplatil, já to sestrojil a užitek z toho od té doby máme oba. Jen jedno jsem musel slíbit. Sudy budu vozit a narážet zásadně jen já…
Strčte si to do…
11.03. 2009
…žaludku, hlavně, ať už to mám za sebou.
Jistě existují mnohem nepříjemnější vyšetření než je gastroskopie, ale já jsem si zatím naštěstí užil jen tu…
Poprvé to bylo nejhorší. Nevěděl jsem, do čeho jdu a díky mým obavám jsem přestal být ostražitý a neuvážlivě kývl na přítomnost mediků ze studijních důvodu. Zkuste si ležet polonahý bez možnosti pohybu s hadicí kdesi v útrobách, neustále si říhat, slintat rychlostí šumavského vodopádu a to všechno za přítomnosti hloučku mladých lidí, kteří mají všetečné otázky, které úměrně zodpovídání prodlužovaly vyšetření.
Jistě existují mnohem nepříjemnější vyšetření než je gastroskopie, ale já jsem si zatím naštěstí užil jen tu…
Poprvé to bylo nejhorší. Nevěděl jsem, do čeho jdu a díky mým obavám jsem přestal být ostražitý a neuvážlivě kývl na přítomnost mediků ze studijních důvodu. Zkuste si ležet polonahý bez možnosti pohybu s hadicí kdesi v útrobách, neustále si říhat, slintat rychlostí šumavského vodopádu a to všechno za přítomnosti hloučku mladých lidí, kteří mají všetečné otázky, které úměrně zodpovídání prodlužovaly vyšetření.
Časem strasti slábnou
10.03. 2009
…a vzpomínky se začínají usmívat.
Odešel jsi ve spěchu.
Spousta vět zůstala nedopovězených. Fůra otázek nezodpovězených. Pozůstalé věci nedodělané.
Zůstaly nám slzy, samota, úzkost a zoufalství. S takovými ztrátami se člověk těžko smiřuje.
Odešel jsi ve spěchu.
Spousta vět zůstala nedopovězených. Fůra otázek nezodpovězených. Pozůstalé věci nedodělané.
Zůstaly nám slzy, samota, úzkost a zoufalství. S takovými ztrátami se člověk těžko smiřuje.
Pane UZEL, máme suk!
09.03. 2009
Bav se s Bořkem sukovicí
Na letošní Vánoce jsem se připravovala vážně pečlivě.
Daleko pečlivěji než na ty loňské, kdy mě Bořek stihl vytočit… asi stokrát!
Napekla jsem jen pár kousků cukroví, protože na druhý svátek vánoční už není co servírovat, ať už jich napeču málo, nebo hodně.
Bořek ho jako vždy vyšňupal a řekl, že bylo moc dobré.
Stejně jako to cukroví vyšňupal i všechny dárky a připravil se tak o překvapení a zase vytrvale tvrdil, že ani to mu to nevadí…
Na letošní Vánoce jsem se připravovala vážně pečlivě.
Daleko pečlivěji než na ty loňské, kdy mě Bořek stihl vytočit… asi stokrát!
Napekla jsem jen pár kousků cukroví, protože na druhý svátek vánoční už není co servírovat, ať už jich napeču málo, nebo hodně.
Bořek ho jako vždy vyšňupal a řekl, že bylo moc dobré.
Stejně jako to cukroví vyšňupal i všechny dárky a připravil se tak o překvapení a zase vytrvale tvrdil, že ani to mu to nevadí…
Ale jinak je chytrá
08.03. 2009
…skoro jako já.
To, že je Boženka inteligentní žena si nemusím nijak připomínat. Ostatně to mi na ní imponuje ze všeho nejvíc.
Inteligentní ženy mám rád a tu svou ze všeho nejvíc.
Ona má na všechno odpověď, všechno ví, všude byla a většinu si i sama vyzkoušela a já ji to všechno věřím a poslouchám ji obdivně, kdykoliv mi cokoliv vypráví, poučuje, nebo mě jen umravňuje.
No, obdivně… minimálně ale s otevřenou pusou a tupým výrazem ve tváři.
To, že je Boženka inteligentní žena si nemusím nijak připomínat. Ostatně to mi na ní imponuje ze všeho nejvíc.
Inteligentní ženy mám rád a tu svou ze všeho nejvíc.
Ona má na všechno odpověď, všechno ví, všude byla a většinu si i sama vyzkoušela a já ji to všechno věřím a poslouchám ji obdivně, kdykoliv mi cokoliv vypráví, poučuje, nebo mě jen umravňuje.
No, obdivně… minimálně ale s otevřenou pusou a tupým výrazem ve tváři.
Co si ženská neudělá
07.03. 2009
…s tím jí raněné zvíře rozhodně nepomůže.
Už pátý rok za sebou po těch všech silvestrovských oslavách, uléhám jako raněné zvíře do pelechu a zpytuji svědomí, kdepak že jsem to asi jen prochladl.
Letos tomu nebylo jinak. Ovšem dvě významné proměnné se oproti předešlým rokům přeci jen trochu pozměnily.
Už pátý rok za sebou po těch všech silvestrovských oslavách, uléhám jako raněné zvíře do pelechu a zpytuji svědomí, kdepak že jsem to asi jen prochladl.
Letos tomu nebylo jinak. Ovšem dvě významné proměnné se oproti předešlým rokům přeci jen trochu pozměnily.
Ono dojde na každého
06.03. 2009
Někdy vstávám levou nohou já a někdy taky ne…
Zatímco já jsem noční tvor, Boženka je ranní ptáče, které pípá vždy o něco hlasitěji, než je pro mé spící ucho snesitelné. Její ranní lomození je dokonce přímo úměrné tomu, v kolik jsem se odebral na kutě. Zastává totiž po vzoru svého tatínka názor, že když je večer tany, ráno není spaní a vůbec nezáleží na tom, jaký důvod pro ponocování to byl.
Zatímco já jsem noční tvor, Boženka je ranní ptáče, které pípá vždy o něco hlasitěji, než je pro mé spící ucho snesitelné. Její ranní lomození je dokonce přímo úměrné tomu, v kolik jsem se odebral na kutě. Zastává totiž po vzoru svého tatínka názor, že když je večer tany, ráno není spaní a vůbec nezáleží na tom, jaký důvod pro ponocování to byl.
Prokletí
05.03. 2009
Každý jedno má a druhé dostane návdavkem…
Každá rodina má svá prokletí táhnoucí se s ní po celé generace.
Často slýcháme o prověření až samotných základů vztahu při tapetování, stěhování, malování, řízení auta, velkém uklizení, mytí oken, a nebo třeba právě stavěním a zdobením vánočního stromku.
Každá rodina má svá prokletí táhnoucí se s ní po celé generace.
Často slýcháme o prověření až samotných základů vztahu při tapetování, stěhování, malování, řízení auta, velkém uklizení, mytí oken, a nebo třeba právě stavěním a zdobením vánočního stromku.
Další střet s větrným mlýnem
04.03. 2009
Střídmé pití alkoholu tělu prospívá. Pohoda a klid zrovna tak…
Každý rok zvládá Bořek předvánoční shon v klidu a s nadhledem jemu vlastním, a ačkoliv se ho o to nikdo neprosil, snaží se to naučit i mě. Mě, která mimo spousty jiných činností typických pro předvánoční chaos i peče. Tolerantně ty jeho řeči o pohodové atmosféře přecházím a se sebezapřením lepím džemem cukroví, které má nejraději on. Takhle to probíhá obvykle každý rok. To se ovšem musí dařit. A letos se rozhodně nedařilo…
Každý rok zvládá Bořek předvánoční shon v klidu a s nadhledem jemu vlastním, a ačkoliv se ho o to nikdo neprosil, snaží se to naučit i mě. Mě, která mimo spousty jiných činností typických pro předvánoční chaos i peče. Tolerantně ty jeho řeči o pohodové atmosféře přecházím a se sebezapřením lepím džemem cukroví, které má nejraději on. Takhle to probíhá obvykle každý rok. To se ovšem musí dařit. A letos se rozhodně nedařilo…
Neboj se. Je krize…
03.03. 2009
Lidé jsou zvláštní tvorové, protože jen málokdo z nich umí být šťastný s tím, co má. Většinou si věcí a hlavně lidí jedni váží, až když je ztratí…
Nový rok se blížil a spolu s ním je čas novoročenek a ty až do letošního roku chodily tak nějak sami, ale v každém případě mimo mě. Jenže sestra odešla na mateřskou dovolenou a při úkolování padlo oko otecka zákonem schválnosti na mě.
„Neboj se, je krize, nebude jich tolik, jako loni.“ uklidňoval mě a já mu na to skočil.
Nový rok se blížil a spolu s ním je čas novoročenek a ty až do letošního roku chodily tak nějak sami, ale v každém případě mimo mě. Jenže sestra odešla na mateřskou dovolenou a při úkolování padlo oko otecka zákonem schválnosti na mě.
„Neboj se, je krize, nebude jich tolik, jako loni.“ uklidňoval mě a já mu na to skočil.
Nový, nebo starý?
02.03. 2009
aneb Jak se nový vozík za 24hodin stal pátým kolem u vozu.
„Mám ho!“ křičela Boženka už ode dveří.
„To já taky a neřvu tady na lesy…“ zavrčel jsem otráveně a zvedl oči od pochroumaného telefonu.
„Mám nový vozík, koukej!“
„Mám ho!“ křičela Boženka už ode dveří.
„To já taky a neřvu tady na lesy…“ zavrčel jsem otráveně a zvedl oči od pochroumaného telefonu.
„Mám nový vozík, koukej!“
…že by poslední kapka?
01.03. 2009
Jistě že ne, ale jednou to přijít musí!
Ani přes všechny ty trable, které mě v životě potkaly, nepřestávám věřit, že jsem šťastný člověk, místy i pokorný a tak drobné rány osudu, možná spíše jen obyčejné smůly, snáším s humorem a nadhledem. Není proto divu, že blízké okolí tím doháním až k šílenství, a čím je jeden blíž, tím spíše se dříve, nebo později zblázní a začne mi usilovat v tom lepším případě pouze o holý život a v tom horším případě pak o mou pomalou bolestnou smrt.
A jednoho krásného dne chyběla Božence k tomuto stavu šílenství už jen jedna malá pomyslná kapka…
------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------
Ani přes všechny ty trable, které mě v životě potkaly, nepřestávám věřit, že jsem šťastný člověk, místy i pokorný a tak drobné rány osudu, možná spíše jen obyčejné smůly, snáším s humorem a nadhledem. Není proto divu, že blízké okolí tím doháním až k šílenství, a čím je jeden blíž, tím spíše se dříve, nebo později zblázní a začne mi usilovat v tom lepším případě pouze o holý život a v tom horším případě pak o mou pomalou bolestnou smrt.
A jednoho krásného dne chyběla Božence k tomuto stavu šílenství už jen jedna malá pomyslná kapka…
