aneb Kombinace jednoho z extrémů lenosti a provozní slepoty.
Ačkoliv název pokoje – Pokoj pro hosty - napovídá něco jiného, opak je pravdou. Ačkoliv se považuji za domácího hráče domácnosti, považuji tento pokoj za své hájemství. Jinými slovy, zde mám ukrytou svou láhev šnapsu proti bezesným nocím, zde nabírám sílu po velkém obědě a zde se ukrývám i před všemožnými strašidly nabírajících nepochopitelně podobu Boženky.
< Sepsáno za 02.měsíc roku 2009 >
Vánoce po celý rok
28.02. 2009
Kurv pao
27.02. 2009
Něco rychlého a levného???
Po dlouhé době jsem dostala kluky na hlídání, a ačkoliv neskutečně vyrostli, ještě pořád jsou to ti stejní střelci bez skrupulí. Stále pro ně není žádným problémem, zatímco se jenom otočím, pečlivě přestavět celý pokoj, hrdinně se tlouci v prsa a následně se smíchy plazit po zemi, když valím oči na totálně cizí obývák, který byl ještě před malou chvilkou můj.
Zkrátka jejich návštěvu charakterizují nejlépe tři slova: Furt ve střehu!
Po dlouhé době jsem dostala kluky na hlídání, a ačkoliv neskutečně vyrostli, ještě pořád jsou to ti stejní střelci bez skrupulí. Stále pro ně není žádným problémem, zatímco se jenom otočím, pečlivě přestavět celý pokoj, hrdinně se tlouci v prsa a následně se smíchy plazit po zemi, když valím oči na totálně cizí obývák, který byl ještě před malou chvilkou můj.
Zkrátka jejich návštěvu charakterizují nejlépe tři slova: Furt ve střehu!
Sám sobě katem
26.02. 2009
aneb Příště si tu facku uštědřím raději sám…
Spousty času jsem strávil hledáním jakéhokoliv zvukového záznamu vyprávění pana Františka Nepila. Coby malý klučina jsem jeho slova přímo hltal a krásně se mi u nich nejen usínalo, ale i hrálo a protože kdo hledá, nakonec i najde, našel jsem zaprášené desky i já.
Dnešní cesta autem se tak pro mě stala balzámem na duši. Všude samý zmatek a shon, ale z mého auta vyzařovala pohoda. Vyprávění o prvním setkání s řemeslem, které dříve potkalo každého chataře, se mě dotýkala skrze mnohé vlastní zkušenosti o to víc a já si při cestování představoval, jak bychom podobné situace zvládali s Boženkou.
------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------
Spousty času jsem strávil hledáním jakéhokoliv zvukového záznamu vyprávění pana Františka Nepila. Coby malý klučina jsem jeho slova přímo hltal a krásně se mi u nich nejen usínalo, ale i hrálo a protože kdo hledá, nakonec i najde, našel jsem zaprášené desky i já.
Dnešní cesta autem se tak pro mě stala balzámem na duši. Všude samý zmatek a shon, ale z mého auta vyzařovala pohoda. Vyprávění o prvním setkání s řemeslem, které dříve potkalo každého chataře, se mě dotýkala skrze mnohé vlastní zkušenosti o to víc a já si při cestování představoval, jak bychom podobné situace zvládali s Boženkou.
