aneb Jak jsem zase jednou všem okolo blbce dělal.
Je tomu už nějaký pátek, co jsem z vypodložených štaflí měnil nejnepřístupnější žárovku na venkovním osvětlení u Boženky doma.
Znali jsme se jen chvilenku a já se spasitelsky nabídl, coby výpomoc, v zápětí po té, co se o poruše zmínila.
Ovšem dostihly mě mdloby, když jsem uzřel, snad sedm metrů nad schodištěm, kryt od osvětlení, které nesvítilo.
Nebylo cesty zpět…


